Den 14

Mělo to být hodně po hřebenech - tři velký stoupáky Mount Bigelow, což znamená i výhledy. Akorát když jsem se vydrápala nahoru, tak tam úplně neuvěřitelně a šíleně foukalo. Opravdu to strhávalo. Vůbec se divím, že jsem udělala videa a nějaké fotky, jak jsem se bála, že mě to neodfoukne.

Když jsem sešla trošku se schovat do závětří, koukala jsem, že mi psal Tom, že z toho zdrhají dolů, protože má přijít bouřka a déšť a že by to bylo o hubu. Takže jsem je následovala a kratší cestou zdrhla na stopa do městečka Stratton.

Už předtím jsme volali do kempu ve Strattonu, jestli bychom se tam mohli ubytovat a nabídli nám za 15 dolarů/osoba chatku pro čtyři lidi, sice bez světla, ale pořád lepší než nic. Takže jsem se těšila, že budeme spát pod střechou. Když má pršet, je to pohodlnější než ve stanu a za hubičku.

Kluci jsou samozřejmě rychlejší než já, protože jdou docela pilu, ale často stavěj, tak je většinou pak dojdu. Čekali na mě na trailheadu, abychom společně dostopovali do města. Toma dost bolel kotník, takže byl pomalej a potřeboval si odpočinout.

Asi po deseti minutách nám zastavil týpek s paní. Vlastně se kvůli nám i vraceli, když viděli, že stopujeme. Je to začátek sezóny, takže jsme jedni z prvních hikerů. Když nás místní vidí, mají radost :) Naložili nás na korbu a na hulváta jsme dojeli do městečka. Ve městě jsme hned na benzínce koupili pivo, ale na veřejnosti se nesmí pít, takže jsme si plechovky schovali. Já do pytlíku, kluci různě do čepic a do ponožek, aby to nebylo vidět. Potom, co jsme zchladili žížu, jsem se šla hned do obchodu dozásobit a kluci ještě chtěli na pizzu. Já ale nechci utrácet, tak jsem vzala stopa do kempu, kde jsme měli domluvenou tu chatku za 15 dolarů.

Když jsem tam dorazila, šla na recepci, kde týpek co to měl na starosti, zrovna jezdil se sekačkou. Koukal na mě jak tele na nový vrata a ptal se, co tam chci. Říkám, že jsem AT hiker a že jsme tady měli domluvenou chatku pro čtyři osoby, že jsme včera volali. Vůbec nevěděl, o čem mluvím, a že je plno, že nás neubytuje. Říkám, že jsme včera volali a že nemáme rezervaci. On že o ničem neví.

Kemp vypadal úplně prázdný, jedno auto, žádné stany, nic. Nechápu to a není to poprvé, co se to stalo, že prostě poloprázdný kemp ti řekne, že je plný.

Nic, takže ubytování nedopadlo, ale týpek zase nebyl úplná svině. Dal mi kontakt na nějakou jinou paní, která nás za 35 dolarů ubytuje v bunkhouse. Bylo to docela dobrý nápad, protože nás i s klukam odvezla k sobě a její hostel byl naprosto vymazlenej, dělanej pro hikery. Super bunk postele, s pračkou, sušičkou, myčkou, sdílenou kuchyní, lednicí, Hiker boxem. Jeden z nejlepších hostelů. Myslím, že se to jmenovalo Maine Roadhouse. (Ano, jmenovalo - https://www.facebook.com/TheMaineRoadhou... )

Bylo to fakt super, ale stálo to 40 dolarů. Je tady docela dost tědlech Bunkhousů - vyjdou na 30-40 dolarů, ale není tady systému Trail Angelů, kde tě někdo ubytuje zadarmo. Takže se mi cesta prodražuje víc než PCT. Nevím, jak dlouho mi ty peníze vydrží, doufám, že Béda má našetřeno :D