Den 16

Jéžíš, to byly nádherný výhledy - zatím úplně nejhezčí z celýho trailu. A nahoře ani nefoukalo, takže parádička! Fakt nejhezčí zatím. A já jsem si uvědomila, že jsem první SOBO na trase :)

Kolem šestý jsem slezla z hor na trailhead a že dostopuju do Rengeley dokoupit zásoby. Stačilo mě dokoupit na 2 dny - předtím se mi s tím nechtělo tahat. Ale neuvědomila jsem si, že v šest v neděli to stopování nebude žádná sláva. A navíc, krámy jsou zavřený... Jak seš na hiku, tak vůbec nevíš, jestli je pondělí nebo neděle, středa nebo březen, všechno se mi to plete.

Naštěstí mi zastavil jeden hodnej týpek - protože sám rád hikuje, tak je vozí. Vzal mě teda k obchoďáku, kterej byl ještě otevřenej - kus si kvůli tomu se mnou zajel :) Tam jsem si dokoupila zásoby na dva dny, ale pak bylo trošku těžší se vrátit zpátky, jezdilo minimálně aut a nikdo mi nechtěl zastavit. Tak jsem se rozhodla, že půjdu po silnici zpět. Bylo to asi 15 km, což není úplně milý, ale že se za městem někde plácnu.

Naštěstí, když už bylo skoro půl osmý a já jsem to vzdávala - že teda spím někde za městem, tak mě hodnej pán nabral a odvezl mě k trailheadu. Takže to nakonec všechno dobře dopadlo.

A Rengeley je fakt hezký město. Sice tam nic není, ale je to u jezera a jsou na něj nádherný výhledy.