Den 34

Nikdo mě nevyhodil ani neokradl. Takže dobrá noc.

Dneska mám v plánu si trochu zkrátit cestu a stopovat do Benningtonu.

Jsem tu jen tři měsíce, a abyste mohli trail projít celej, potřebujete mnohem více času. Petr Kosek to zmáknul za 97 dní. Pavel Sabela šel pět měsíců. Já mám tři.

Vydávám se přes město, ty vado! Až do další vesnice vede mramorový chodník. Cestou potkávám řadu kostelů. Jsou všude. Jeden krám pro celý město a deset kostelů.

Kam se podívám tam luxusně posekaný trávníky a vlajky USA. Další americká obsese. Těch ozdob v barvách modrá, červená, bílá začalo být už nějak moc.

Ještě než jsem vůbec začala stopovat, zastavilo přede mnou auto. Vystoupil mladý muž:

„Hele jdeš špatně, AT je na druhou stranu.“

Vysvětlila jsem mu, že nejsem ztracená včela, ale jaký je můj záměr. Nabídl se, že mě kousek popoveze. Vyhodil mě na benzíně, kde dělají snídaně. Tady to je běžný benzíno-obchodo-bufet. Všichni z okolí se tu schází a klábosí.

Koukali na mě divně, asi jsem s tím backpackem nezapadla :-). Při placení mě předběhla paní a zacálovala za mě! Prej Trail Magick! :-))). To jsem si ty bulky mohla koupit dvě!

Do Benningtonu mě hodila fajnová baba. Řekla, že jede do obchodu nakoupit rachejtle a chlast, že slaví Independence Day. A ha! Proto ty vlajky všude!

Po nákupu jsem si to štrádovala směrem na trail. Za městem opět sračka. Asi jsem si ráno zapomněla vzít růžovou pilulku. To, že jste za městem neznamená, že tu nejsou baráky. Baráky pořád všude nebo Private property, No trepasing. Skočila jsem do příkopu a dřepla za billboard. Až na moji hlavu bylo ze silnice vidět úplně všechno :-).

Kousek od trailu bylo jezero. Šla jsem se smočit. Cestou zpět potkám hikera.

„Ahoj, jak se máš?“

„Dobrý. Co ty?“

„Taky fajn.“

„Odkud jsi?“

„Z Čech. A ty?“

„Z Kansasu. Hustý asi dvacet minut přede mnou jde Čech. Jde si pro Triple Crown. Potkala jsi ho?“

Ne, ne, nene!! Nepotkala. Myla jsem si zadek! Krucinál. Ach jo. Jedinej Čech na trati a já ho takhle proseru!

Spaní u jezírka, vedro jak debil.