Den 36

Ráno prší, musím čekat než vyrazím. Kousíček do kopce a jsem na hoře. Mount Greylock 1063 mnm. Taková pidihora. Ale mají tu hezkou věž/památník/rozhlednu??

Je to snad poprvé, kdy jsem na nějakým kopci a mám výhled :-) . Dělám si miliardu selfíček.

Pod památníkem je restaurace, ale vaří jenom pro ubytované?? To je tady docela často normálka. Ubytko není drahý - 60 dolců,. Dávám řeč s hikerem, který si zde vzal zero (den kdy se nehajkuje). Chci si koupit pivko na cestu, ale neprodají mi ho...až od 12ti hodin?????? Prej místní zákon. Nepomohlo přemlouvání, ani zdrchaný výraz. Schoř celá Ameriko!

Cestou dolů mě kousla yelow jakets, nebo jiná mrcha, přímo do dlaně. Bolelo to jako prase. Jo mimochodem…. jsem alergická. Paráda. Co teď? Musím doufat, že z toho nic nebude. No ale radši zajedu do města a něco si koupím v lékárně. Zyrtec s sebou mám. Jenže mně to stejně nepomáhá.

Stopla jsem si prima chlapa, je v důchodu, hodil mě do krámu a pomohl mi vybrat mastičku.

Ve městě Dalton je komunitní bazén, kde se můžete za 5 dolarů osprchovat. Neváhám. Už bylo zase strašný vedro. V celém areálu nikdo nebyl. Mega naklizený koupelny. Nevěděla jsem, jak se mám umýt a přitom jim to tam všechno nezasrat. Tak snad...

Cestou mě vcucne bufet. Menu mají napsané na tabuli. Vůbec, ale vůbec nerozumím, co to znamená. Netuším co si objednávám….Ale jsme v Americe..., dostávám obří bagetu plněnou masem. Trochu dobiju mobil. Ve městě je nesnesitelný horko. Teď to je poprvé, co jsem ráda, že stezka vede lesem.

V přístřešku spím sama. Opodál stanuje otec se synem (17 roků), jdou celou AT. Kluk nemusí chodit do školy?? Otec vypráví, že si chce otevřít ve městě pizzerii. Opět se vrací bouřka. Zlatej shelter.