Den 38

Mám nějakou krizi. Sere mě to vedro. Sere mě ten nekonečnej les. Chci vidět víc než stromy.

Zvolím si alternativní trasu. Ujdu asi 20 km. Po cestě to odsejpá mnohem rychleji než na trailu. Stopnu si do města Great Barrington. Potřebuji si nakoupit, vyprat a asi si sednu někde na pivko, ať mě ta blbá nálada přejde.

Není dobré, opakuji! Není dobré chodit nakupovat potraviny hladová. Pozdě! Mám jídla tři prdele. Kdo to ponese... to teda nevím.

Ale povedl se mi ulovit kváskovej chleba..., takovej jako máme u nás! Ještě ani nevylezu z krámu a trhám igelit a cpu ho do pusy. Božská mana.

Kolem jde rodina s dětma. Smějí se, tleskají mi a praví „Hiker hunger!“

Jdu hledat prádelnu. Prádelnu jsem nenašla, ale našla jsem mexickou hospodu. Dávám dvě Korony a strašně mě to zmatlá. Zmatlaná bloudím po městě a nejsem schopná se zorientovat natolik, abych našla prádelnu. Vzdávám to. Jdu na stopa.

Veze mě moc fajn chlap. Jmenuje se Peter Michael Smith, bývalý letec dnes již v důchodě. Dáváme si na sebe kontakt. Zve mě k sobě, že mi uvaří, vypere a můžu u něj přespat.. Zdvořile odmítám, vypadá neškodně, ale člověk nikdy neví. Později si to rozmyslím, přeci jenom tu pračku potřebuju. Ujdu ještě 20 kiláčků, fakt to tu utíká. Dokonce míjím louku.

Zase je vedro jako prase. Špatně se mi usíná. Spacák se mi lepí na stehna. Je to nechutný.