DEN 43

Vodní keška u silnice. To se vždycky hodí.

Kousek off trail má být bistro. Otvírají v 10:00. Kouknu na hodinky 10:00! Tak to je znamení, že tam musím, i když jsem přežraná ještě od snídaně a táhnu toho s sebou zase zbytečně moc :-).

Menu mají napsané na ceduli nad grilem. Nevím co si mám dát. Kuchař mi doporučí hiker hunger sendvič. Odsouhlasím mu to. Dostanu mega obří obloženou housku. Majonéza, dva druhy sýra, šunka, slanina, mleté hovězí, volský oko, smažená bramborová placka. Všimněte si, že ani kousek zeleniny :-). To je v Americe sprostý slovo.

Takovej obrovskej sendvič…. ten si dám k večeři. Myslím, že nevydržel v batohu ani dvě hodiny. Odpoledne volá ségra co žije v Nikaragui. Je před císařem a má obavy. Chápu, taky bych byla posraná. Ale co nevidět budu teta!

Dnešek končím v resortu u rybníka. Je tu neskutečně lidí. Hlavně Mexikánců a Afroameričanů. Jedno otevřené bistro, ale dělají jenom hamburgery a sendviče. Šla bych se vykoupat, ale tím že jsem sama, mi nemá kdo pohlídat bágl s věcma.

V restrooms mají i sprchy. Paráda. Voda je totál ledová. Lapám po dechu. Myslím na kamarádku Týnu, která se otužuje. Ta by mi dala bídu!! Tuto přípravu jsem těžce podcenila. Mytí proběhlo velice rychle a bolelo to.

V přístřešku nás je docela dost. Zvláštní, že dva dny nikdo a najednou se to tak sejde.