Den 58

Se divím, že nám na ráno nějaký pivo vůbec zbylo. Miluju vstávat za zvuků otevírající se plechovky. Jak to zasyčí….

Cílem dnešního dne je hostel v Harpers Ferry. Odtud jede Bédovi vlak až do Washingtonu.

Šli jsme si každý svým tempem, Béda asi půl kiláku přede mnou.

Po dvou měsících na AT už mám totálně zbroušený hroty na hůlkách. V jednu chvíli jsem nedávala pozor a zakopla o kámen. Hůlky se mi svezly o zem a já spadla přímo na ksicht. Rána jak sviň. Hučelo mi v hlavě a viděla jsem hvězdičky. Ještě že už to je jenom kousek. Do toho děsný vedro.

Do hostelu jsem přišla pořádně prošitá. Chtěla jsem si jít lehnout, ale muž vymyslel, že pojedeme na kole do sousední vesnice do pivovaru. Já myslela že to bude kousek, ale bylo to deset kiláků jenom tam……

Když jsme dosedli na zrzavý, začala se mi pořádně motat hlava. Po druhým to přešlo, zaplať pánbůh.

V hostelu bylo spousta lidí, na louce před domem se pásli srnčata.

K večeři jsme si ve společné kuchyni udělali klobásy.

Po chodbě furt někdo chodil, tak z toho nebylo nic :-(.