Mapa
Předchozí den
Lenka
4. 5. 2026 15:21
Zuzko, tak už jsi ty kluky korejský prokoukla :)
Den 27
- Datum začátku
- 3. 5. 2026 7:58
- Vzdálenost
- 49,8 km
- Čas v pohybu
- 10:38
- Celkový čas
- 11:51
- Nastoupané metry
- 320,4
Povídání
Zase jsem se v noci posrala. Tak to je krásná trojkombinace: průjem, škrábe mě v krku, jsem nemocná, mám teplotu. Co ještě? Krámy do toho dostat, ne? No a jako na potvoru ráno venku leje jako z konve. No to bude zase den. Ale už se cítím líp, snad teplotu ráno nemám.
Zjišťuju, že jsem jim trošku ucpala záchod. Ono tady totiž ne vždy se smí hajzl papír do záchodu odhazovat. Já nikdy neodhadnu, jestli můžu nebo nemůžu, a tak tady se asi nemohl. A jako na potvoru potřebuju ráno srát, tak tohle nevymyslíš. Takže hystericky pobíhám po pokoji, balím věci a vybíhám z hotelu neznámo kam, hlavně aby tam byl záchod a já se nemusela hotelu zodpovídat z ucpanýho záchoda.
Zachraňuje mě autobusák. Naordinuju si přísnou dietu a vydávám se za město vstříc novým zážitkům. Ordinuju si do příště větší dietu, žádný smažený, a budu chodit do 40 kilometrů, ne přes 50, protože pak se z toho takhle dlouho vylízávám. Prostě se budu víc flákat, na kafíčko si dát, na pivíčko jít si dát nebo jen tak. Ať mi do blba.
Kolem jedenáctý přestane pršet, takže úplná paráda. Tady jsem si všimla, že úplně mrholit to tady neznaj. Tady prostě když leje, tak leje, a nebo neprší. Sundávám ze sebe nepromokavý kalhoty a bundu a užívám si ten úplně skvělej svěží vzduch. Všechno je najednou takový jasnější, barevnější, svěží. I obloha je modrá. Jo, je modrá, není šedivá.
No a pak kolem mě začne kroužit nějakej týpek na motorce. To jsem se vám nezmínila, že Korejci jsou prasáci. To já už takhle poznám, kdy se za mnou někdo plíží a čeká na vhodnej okamžik, kdy zaútočit. Většinou, když se schyluje k akci, tak dělám, že telefonuju, natáčím video anebo něco žeru. To si pak nedovolej. Setkávám se tady s tím každej den a je to dost nepříjemný. Třeba zrovna když vás začnou tahat do auta nebo na vás okamžitě sahaj a tahají vám věci z batohu. Je to prostě nepříjemný, takže se snažím tý konfrontaci vyhnout. Člověk na člověka a hlavně starší Korejec a já někde sama, většinou teda tady sama. Proto to spaní večer na pláži nebyla úplně nejšťastnější volba. Spala jsem docela ve stráni, takže jsem furt padala dolů.