No, tak jste si všichni vyslechli, že jsem vlastně hodně přežraná, ale ty lidi, co jim žrádlo nic neříká, se tak v tom životě ochuzujou, jo. Můj život je žrádlem fakt bohatej.
Ale ráno teda bylo krutý, protože můj stan už nestíhá. Podlážkou zatéká a když hodně, hodně prší, tak se prostě vykondenzuje voda i nahoře a kape vám na hlavu. Takže všechno mokrý, navlhlý, teď se oblíkejte do mokrejch věcí, mokrejch bot, a byla jsem celá mokrá. Tohle je zrovna součást hikingu, kterou fakt nemám ráda.
Tak jsem si do uší pustila Betty MacDonaldovou, Vejce a já, a to vás vždycky rozveselí, i když ten den stojí na hovno.
Přišla jsem do města Ulsan. Jo, tady mají vedle Busanu Ulsan, aby se to náhodou nepletlo. A vlastně 45 % města je jedna velká fabrika na Hyundai. Jestli si myslíte, že v Boleslavi je velká fabrika, tak si myslíte špatně. Tady deset kilometrů jdete jenom kolem hal, kde sídlí inženýři.
No a pak vyjedete nahoru na nějakou věž, že si to jako celý prohlídnete, a tam vám zakážou fotit i natáčet. Zkusila jsem to jakože nerozumím korejsky a neumím číst, ale zabavili by mi telefon, takže si to hlídaj. No a to bych náhodou nenatočila, vole, že tam mají nějakou výrobní halu na spalování mrtvol, proto je to Hyundai, tak dobrý. Nebo já nevím. Oni na tohle jsou ty Korejci citlivý, protože oni taky všem všechno zkopírujou a pak to udělaj lepší. Tak mají, si myslím, i stejnej strach, že někdo to udělá zase jim, a to by se jich dotklo. Proto je tak těžký s čímkoliv podnikat v Koreji, protože když přijdete s něčím dobrým, tak oni to zkopírujou, udělaj lepší a budou to prodávat levněji než vy. A máte po ptákách.
Cestou na ubytování mě fascinujou zpívající auta. Malá dodávka, tam deset lidí, a zpívaj nějakou místní odrhovačku, tak nevím, čeho je to zase reklama.
Na ubytování mám pračku, takže super. Můžu si všechno mokrý, zmoklý nejdřív vyprat a pak nechat uschnout. A v pokoji mají vyhřívanou podlahu a postel, takže to všechno rozložím do postele, na stůl nebo po zemi.