Den 66

Datum začátku: 11. 6. 2026 5:52
Vzdálenost: 44,2 km
Čas v pohybu: 8:58
Celkový čas: 14:39
Nastoupané metry: 848,7

Povídání

Ráno mě čekal dost dlouhý stoupák do sedla, asi dvě hodinky, deset kiláků. Nahoře teda foukalo jako sviň a byla velká mlha. Takže jsem se těšila na ranní výhledy, který nebyly, ale to se nedá svítit. Tak třeba jednou budou.

Nahoře mě teda vyděsilo, že za každou zatáčkou byl tlampač, kterej upozorňoval na něco v korejštině. Nevím na co, ale furt to opakovalo něco asi jako mějte se na pozoru nebo nepoužívejte foťáky. Jak vlastně míjím ty vojenský základny, tak přemýšlím nad údělem těch kluků. Přijde mi děsný, že v osmnácti nebo prostě hrozně brzo se učí, jak střílet a zabíjet lidi a používat granáty a tak. Teda já když vidím ty naše český osmnáctiletý kluky, jaký to jsou cucáci.

A taky by mě zajímalo, jakej k tomu mají postoj. Jestli se těší na vojnu nebo netěší, jestli před ní utíkají, jestli se snaží dostat modrou knížku jako u nás, anebo to berou opravdu tak, že jsou pořád ve válce se Severní Koreou a kdyby přišlo tvrdý na tvrdý, tak budou muset střílet do lidí. Taky by mě zajímalo, jak často mají volno, protože já ty vojáky vidím furt poflakovat se po městě a vidím, jak si nakupujou kafe, zmrzlinu, dokonce i pivo si kupovali. A taky když jdu kolem nějaké posádky, tak vidím, že tam mají třeba basketbalový hřiště nebo fotbalový. Takže by mě zajímalo, jak moc tvrdej režim tady mají.

A ještě mě teda docela sere, že tady ve vnitrozemí je skoro každý den večer bouřka. Mě to teda zatím ještě nespláchlo, ale vždycky se tak jako bouří v noci, dvakrát třikrát zahřmí, zatím to sem nepřišlo, ale dneska třeba hřmělo už od rána. A kdyby ta bouřka přišla, vypršelo se a pak se to zklidní, tak jsem v pohodě, ale takhle jak to mám furt za prdelí, tak jsem z toho nervózní, kdy mě to teda jako dostane.

Pak jsem dostala chuť na zmrzku a šla jsem do krámu koupit si zmrzlinu, nějakej slanej karamel. A samozřejmě to byla zase akce 1+1. Oni tady na to jsou v těch storech úplně úchylní, to nepochopíte. Takže jsem dostala dvě zmrzliny a ta zmrzlina byla docela velká. Já jsem měla dost problém sníst i jednu, takže jsem tu druhou musela vyhodit. Tohle mě teda jako sere už. Chci koupit jedno pití, ne dvě. A jeden, ne dva nanuky. No to je jedno.

No a pak už k večeru kolem páté hodiny to vypadalo, že fakt sprchne, tak jsem se šla schovat do storu a koupila si pivo a něco na večeři. A najednou tam přišlo pět staříků. Oni tady vypadají dost mladě, takže já bych jim typla klidně 65, a ono jim bylo 85. A jelikož uměli trošku anglicky, tak se se mnou dali do řeči a byli to strašný vtipálci. Byli to vlastně kamarádi z vysoké školy, vystudovali v Soulu, každý z nich studoval trošku něco jiného. Taky si koupili pivo a strašně jsme se nasmáli a bylo to úplně úžasné. Pak mi koupili pivo taky a jeden mi dokonce dal i rukávky, protože tady si myslej, že i když máte rukávky na rukách, tak vám nebude teplo, což je úplná blbost. To je jedno. Dostala jsem krásný rukávky a pak jsme se blbě fotili a oni mně rozuměli a já jim nerozuměla, nebo obráceně, už nevím, jak to bylo. A ještě mi říkali, že jsem strašně krásná, to mi dělalo dobře, protože jsem smradlavá a hnusná. Takže jsem se přiopila, jak jsem si to říkala.

Pak jsem si v šest vydávala dál a nebyla teda vůbec, ale vůbec možnost, kde postavit stan, protože to bylo v takovém kaňonu. A ještě jak je to DMZ, tak tady mají vždycky jednu stranu k těm posádkám samozřejmě ohrazenou plotem a ostnatým drátem. Takže nakonec už se fakt stmívalo, už byla tma, tady se hrozně rychle večer stmívá, po osmé hodině. Už jsem se prostě plácla někde na nějaký lesnický cestě. Věděla jsem, že budu vidět ze silnice, ale bylo to za městem, takže jsem jenom věděla, že ráno prostě brzo vstát a cajk. No takže jsem si postavila takhle debilně stan. Měla jsem pod sebou dost šutrů a kdyžtak mě někdo vyhodí, tak se vymluvím na to, že jsem chlastala se staříkama a nestihla jsem dojít tam, kam potřebuju.

Komentáře

K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.