Den 0

Spala jsem do 7:30, když najednou slyším za stanem: "Hello???" Hned mi bylo jasné, o co jde... "Do you have a registration?" Paní neměla páru, co tam dělám. Řekla jsem jí, že mám všechno zaplacený a ukázala jsem jí účet. Pak začala žvatlat něco o tom, že o tom neví... ale to už nebyla moje starost. Jenže spánek už byl přeťatej, tak jsem se jen povalovala. Stejně jsem kolem desáté chtěla vyrazit do města, protože jsem si potřebovala dokoupit jídlo na 10 dnů a poslat boty. Taky jsem musela vymyslet, kam si je vlastně budu posílat - aby to nějak vyšlo a já neskončila v půlce cesty bez bot.

Za kemp jsem zaplatila 40 dolarů. Hodně drahý spaní. Ale na letišti se fakt spát nedalo, jak tam furt řvala hudba a svítilo světlo, to by nešlo - tak jsem šla radši do kempu. Ráno jsem teda vyrazila směrem do města - Bangoru. Tam nic není, dlouhá ulice plná fabrik a fastfoodů. Downtown mě tam vůbec neuchvátil. Akorát jsem si sedla do hospody na pivo po tom, co jsem poslala boty. Paní na poště byla v pohodě, poradila mi, co tam napsat, aby se boty neztratily, a byla fakt ochotná. Za balík jsem zaplatila 24 dolarů, což nebylo zas tak drahý.

Z downtownu jsem se vydala zpátky na nákup. Nejdřív jsem šla do Dollar Tree, což je něco jako naše Pepco, všechno tam maj za dolar. Tyčinky, polívky, tuňáky – to jsem nabrala, ale zbytek jsem musela koupit vedle. Nevím, co to bylo za obchod, ale tam jsem nechala 60 dolarů, v Dollar Tree jen 20. Velký rozdíly. V Dollar Tree totiž nemaj pečivo nebo sejra a takový věci. Samozřejmě kráva jsem udělala velkou chybu, že jsem od rána nejedla, jen toho tučňáka a pivo. Nakoupila jsem toho strašně moc na těch 10 dní, přepískla jsem to. Teď si to jako debil ponesu na zádech, protože to nestíhám vůbec sníst. Po nákupu jsem si šla sednout do Wendy's. To je něco jako lepší McDonald, a čekala, než mi přijede autobus.

Přišli nějací borci s krosnama - takže bylo jasný, že jedou tam, kam já. Autobus byl levný - jeli jsme asi hodinu za 12 dolarů, takže cajk. Autobus velkej, měkkoučký sedadla, paráda. V Midway na nás čekali Trail Angelové a odvezli nás k sobě do hostelu. Hostel byl dost drahej, ale v této pustině už žádné MHD nejezdí, takže bez auta jsi v háji. Většina hikerů nemá možnost mít auto, takže volí tuhle možnost.

Ty lidi moc milí a hostel pravý americký - všechno dřevěný, rozvrzaný budky - krásný, ale vypadalo to, že to spadne :D A mají tam i krámek pro hikery, kdybys nestihl nakoupit jídlo předem. Ale samozřejmě s velkou přirážkou.

Ostatní se šli někam nadlábnout, já jsem se na to vyprdla a šla rovnou spát. Ještě jsem teda zaplatila těm lidem asi 140 dolarů. Bylo za odvoz od autobusu do hostelu, přespání, ranní odvoz na trail a pak dovoz jídla a vody do pustiny - na půlku cesty - nějakej 80. kilometr. No, celkem to stálo 3700 Kč. Spala jsem v místnosti, kde bylo dalších 10 lidí, vedle mě nějaký tlustý týpek, co ohromně chrápal. Ale díky bohu jsem spala jako zabitá až do rána.