Den 19

Po zkušenostech z předešlých dní jsem se rozhodla, že půjdu trochu jinou boční cestičkou přes městečko, kde si dám pivo a nanuka. A pak půjdu na trailhead přes nějakou cyklostezku, přičemž mělo být 40˚C - hrozný vedro. Prostě šílený vedro, na hikování to nebylo. Bylo to fakt nechutný. V 10:00 jsem dorazila do městečka Andover. Opět jeden z těch krámků spojených s hospodou – to je tady docela časté. Benzínko-krámko-hospoda :) Koupila jsem si studenýho nanuka a že se projdu po nějaké cyklostezce a dojdu na trailhead.

No jo, to jsem si myslela, že když je na mapách.cz značená cyklostezka, tak to bude prostě cyklostezka. Ani náhodou. Byla jsem ráda, že jsem vůbec našla cestu. Po tý cestě rozhodně na kole nikdo nikdy nejel. Ale to mě neodradilo, cíl byl jasný – dojít po cyklostezce na trailhead a pak dostopovat.

Jenže jsem si pak všimla, že cesta necesta je úplně mimo to, jak je značená na mapách.cz. Ani to mě ale neodradilo. Šlapala jsem dál, prostě někam dojdu. No a když jsem byla asi 8 km za městem, úplně někde v prdeli, mimo mapu, začalo přede mnou řvát nějaké mládě. To byla poslední kapka. Ani jsem nechtěla vědět, jestli je to srnčí, laní, kančí nebo nedej bože medvědí mládě. Otočila jsem se na patě a šlapala celých 8 km zpátky. Takže v Americe cyklostezky nebrat!

Vrátila jsem se přes to komářiště zpátky do městečka, sedla si tam na prdel a stopovala. V tom hrozném vedru nebylo o čem, nebylo dýchatelno, ani být venku. Potřebovala jsem se dostat někam do chládku a sednout si. Naštěstí jedna paní, co jela v protisměru a viděla mě zpocenou a ubohou sedět u cesty, neváhala otočit auto, přijet pro mě a odvézt mě tam, kam jsem potřebovala.

Ve 2:00 jsem už měla našlapáno 27 km. Aspoň vidíte, že když se nejde po trailu, tak ty kilometry ubíhají. Paní mě odvezla do města Bethel i když tam vůbec neměla cestu a bydlela někde úplně jinde. Za cestu nic nechtěla, prostě věděla, že čtyřicítky vedra jsou o život. Poděkovala jsem jí a měla jsem najitej nějakej kemp podle FarOutu. Tak jsem plánovala dát pár dolarů za stan a že si půjdu užívat velkoměsta.

Když jsem platila za stan, protočily se mi panenky. Stálo to 34 dolarů! V kempu, kde je strašně komárů, hrozné vedro, jedny hajzlíky na druhé straně a musíš si ještě připlatit za pračku. To jsem teda fakt nečekala. PCT futrál - jednak kempy byly levnější a když jsi byl PCT hiker, dycky jsi dostal slevu a platil jsi třeba 5 nebo 7 dolarů za stan. Rozhodně ne takovou pálku. A ještě 6 dolarů za pračku. Ty vole, dneska bez večeře, žádný hamburgery ani pivo, maximálně plechovkový.

Měla jsem docela zkaženou náladu, ale co se dá dělat. Prostě Amerika. Ve čtyřicítkách jsem trávila noc ve stanu za 40 dolarů. Potřebovala jsem tedy vymyslet, co dál, protože další den měla být úplně stejná prádelna, ale nemůžu zůstávat další den v debilním kempu. Naštěstí jsem našla, že ve městě Gorham je bunkhaus v kempu za 17 dolarů. To byl můj cíl – a modlila jsem se, aby byl otevřený a volný a aby mě ubytovali za těch 17 dolarů.