Den 20

Když jsem vstávala v 7:30, bylo už neuvěřitelné vedro. Byla to předzvěst toho, že odpoledne to bude pekelný. Musela jsem co nejrychleji někam zdrhnout. Pobalila jsem se a vyrazila za město na stopa i když stopovací místo bylo docela debilní - výjezd z města na dálnici.

Ale nikde jinde to moc nešlo. Naštěstí asi po 15 minutách mně zastavil týpek. Bylo vtipný, že projížděly samý velký auta s velkou korbou, ale zastavil mě týpek v nějakém malinkatým sedanu. Ale tak to bývá. Věděl, že jeho kamarádi jsou hikeři a že je tady AT. Takže mě vzal kousek před město a jel někam na ryby.

Pak už to trvalo jen dalších 10 minut, než mě svezla dodávka plná psů a úplně boží týpek. To jsem nepochopila. Dodávka byla plná štěňátek, takže mě to trochu zarazilo, jestli to není nějaký úchyl lovící děti. Naštěstí ne, týpek jel za svou přítelkyní, která zrovna vyhrála nějakou soutěž v jízdě na koních. Vezl ji kytičku a v autě měli asi čtyři psy, z toho dvě malý štěňátka, který mě hned oňuchňaly a pusinkovaly.

Celou cestu do Gorhamu mi seděli v klíně a olizovali mě. Úplně parádní stop. Týpek říkal, že chlastal a fetoval, ale teď je čistý a pracuje pro organizaci, která pomáhá závislým zbavit se závislosti. Tohle slyším docela často. Pověděla jsem mu, ať nejezdí do České republiky, že tam chlastáme všichni :D

Fakt paráda. Dojela jsem a opravdu tu je bunkhouse. Je to sice ve stodole, ale sere pes, mají tu větráky, takže se to dá přežít. A opravdu za 17 dolarů a nic po tobě nechtějí a jsou na tebe milí. Takže jsem spokojená, že budu moct někde přečkat ten horkej den.

Mají tu i bazén, ale já jsem sebou plácla do postele, namířila na sebe větrák a asi tři hodiny jsem chrápala, dokud to vedro trochu nepovolilo. Ve 4 hodiny jsem vyrazila do města dokoupit zásoby. Teď jsem vlastně už v New Hampshire a přede mnou je nejtěžší úsek - Whites.

Byla jsem upozorněna, že budu chodit maximálně 10 mil denně a že to bude hodně náročné. Spát se smí jen na chatách nebo na místech k tomu určených, nemůžeš se plácnout jen tak, kde se ti zachce. Navíc nahoře strašně fouká a chčije a občas tam někdo umrzne.