Den 29

Nic významného se nestalo. Celej den cedilo.

Když prší, ty lesy tady mají zvláštní kouzlo. To vás dostane. Za deště začnou vydávat strašně prapodivný zvuky. Už se ani nedivím, že se o Apalačských horách povídá, že tu straší. Dost často lidi slyšej volat z hloubky zeleně ženským hlasem svoje jméno. Při velkým větru, stromy opravdu vydávají zvuk, jako když někdo volá o pomoc. Healeap….healeap...

Pršelo i celou noc, ale to mě bylo jedno. Já spala v přístřešku, kterej jsem měla sama pro sebe.

K večeři čínská polívka. Prášky zabírají. Cítím spokojenost.