Den 28

Tak to holt chodí. Nikdy se nemůžete na trail angely úplně spolehnout. Ani na hiker hostely, můžou být plný, zavřený či v rekonstrukci. Ale nejvíc mě nasralo, že místo toho, abych se aspoň vysprchovala a dobila power banku, šla jsem si hledat papíry na průjem a pak už bylo moc pozdě.

Že je Hanover very hiker friendly město? Hovno! Pětadvacet trail angelů a ani jeden mě nebyl schopnej ubytovat.

I ráno bylo krásný. V pět hodin mě vzbudil cizí čokl. Utekl paničce a vyštěkával mě ze stanu. Profesionální majitelka místo toho, aby vyběhla od cesty a psa si odtáhla, tak na něj pět minut kokotsky volala. Pak to hafíka přestalo bavit a vrátil se k ní. Štěkací budíček. Radši jsem si hodně rychle sbalila věci.

Já nespala někde, kde by to bylo zakázaný, nebo neobvyklý. Samotní týpci z komunitního centra mě sem poslali. Pokud si AT thru hiker, můžeš spát kdekoliv 100 feetů od trailu. Není-li to v daném místě vyloženě zakázané. Ale některý ženský to stejně po stodvacátý pátý překvapí.

Takže v půl sedmé se procházím poloprázdným městem, který jsem den předtím prošla asi 4x. Je moc hezký, mají tam univerzitu a kampus. Čistý. Bezďák free, žádná velká doprava.

Trail tady poprvé vede asi 5 km po silnici. Uprostřed přecházíte velkou řeku a ta řeka odděluje stát New Hempshire a Vermont. Takže 27. den jsem ve třetím státě na AT. Má jich být dohromady 14.

Musím se přiznat, do této doby jsem nevěděla, že nějaký stát Vermont existuje. Jako vermut to jsem znala….ale Vermont?

Za městem zase šup do lesa. Bylo mi řečeno, že po Hanoveru se stezka mnohem zpohodlní. Dávám za pravdu. Najednou je to krásnej, rovnej, hladkej trail. bez žádnejch blbejch kořenů, šutrů, balvanů, bažin a jinejch číčovin. Takže to pak frčí. To byl snad jedinej den, kdy jsem do 12ti hodin našlapala 20 km.

3 km za městem jsem potkala zvláštního hikera. Asi asijská původnost, na puse roušku. Měl Osprey batoh (ta značka tady hodně frčí), spoustu igelitek a ptal se mě, jestli je na kraji města otevřenej obchod. Po té, co jsem mu kladně odpověděla, se vydal s taškama opačným směrem..? Na batohu měl zvenčí přidělanou mega obří deku. Tak proti gustu… Ať si každej hikuje svým stylem. Když chce mít malý batůžek a obří deku proč ne...ale nést si jídlo v igelitkách???

Prostě jsem nevěděla, jestli to je podivný tremp nebo bezdomovec, kterej ze sebe dělá hikera. Já opravdu nechci, nechci nikomu křivdit. Sama vypadám kolikrát jako bezdomovec. Už mi to i někdo řekl.

Pána s asijským původem jsem po hodině došla a požádal mě o toaleťák. Čéče... jistá si furt nejsem.

Přemýšlení nad tím, jak se liší hiker od bezdomovce, mě zabavilo tak na dvě a půl hodiny. Došla jsem do malinký vesničky. Obchod byl zavřenej. Na terase vedle seděla paní, trail angelka, která k sobě zvala hikery na limošku a brambůrky. Je v důchodě má tam vnoučata a ráda si pokecá. Studená limoška v tomdle vedráku je vždycky strašně fajnová věc.

Představte si! Téměř na konci dne, se na Apalačské stezce objevilo něco naprosto nečekaného. Louka! Neuvěřitelná věc. Skoro po měsíci putování louka. Já z ní byla úplně vedle. Kdyby to šlo, tak tam i přespím, jenomže zde nebyla voda. Šla jsem dál bez rozloučení :-).

Spala jsem vedle bystřiny. Aspoň nějaká útěcha, když včera sprcha nedopadla.