Den 54

Dneska flákačka, krásných 18 km do hostelu. Bohužel jediný ubytování zase u nějakejch kostelníků, takže pivo zakázáno.

Téměř celou dobu byla vedle trailu široká cesta. Šli jsme po ní. A je to dost podstatnej rozdíl.

Odpoledne jsme dorazili na stopa. Do pěti minut nás nabral týpek co jel opačným směrem. Dovezl nás nejdříve na nákup do Walmartu, Bédu hodil pro pivo a pak do hostelu. Zlatej člověk. 40 let jezdil s autobusem. Jako dárek jsem mu koupila jablko, ale moc se na to netvářil. Jako kdybych nevěděla, že tady zdravý věci nikdo nežere.

Kostel vypadal zvenku jako penzion. Nějaká paní nás ubytovala – sestra Anna.

Nejprve jsme si chtěli dát někde to pivo. Takže vyrazíme někam za roh a jako debilové schovaný pod mostem ho vypijeme. Škoda že nehulíme, to bychom mohli kdekoliv.

Byla zrovna středa a ve středu v kostele pořádají veřejné večeře a pak mši. Sestra Anna nás srdečně zvala na „servis“. Myslela jsem že tím míní tu večeři, ale servis je v překladu bohoslužba. :-)

Po super bezva večeři se šlo na věc. Nejdříve se zpívalo. Pak otec začal s kázáním a to bylo neuvěřitelný divadlo. Na stojáka hadr. Pak farář promlouval k samostatným lidem a to vypadalo jako vymítání ďábla. Dva z příchozích omdleli a skončili na zemi. Asi běžná praxe. Ostatní je přikryli dekou a nechali ležet. Máme zážitek na celej život.

Se nedivím, že jsou někteří Amíci vyhoukaný, jestli choděj na takovýdle mše.