Den 86

Ráno jsme se probudily a bylo po kouři a krásně vybraný nebe. Tak jsme začaly hikovat skrz město. Andrea si potřebovala ještě dokoupit nějakou večeři, ale zjistily jsme, že v celém městě vypadly platební terminály. Prostě v celém asi desetitisícovém městě se dalo platit jen cash. Naštěstí jsme hotovost měly, takže si Andrea dokoupila, co potřebovala. Já vodu, abych měla čistý flašky. Ty starý už byly zadojený a špinavý, možná i plesnivý.

Po nákupu jsme šly na stopa a hned asi po pěti minutách nám zaplatil úžasnej týpek. Byl to biolog a se svým sem šel hikovat trošku jinou část, né PCT. Ale protože tam mají všichni PCT hikery rádi, tak nám zastavil a vzal nás na trail head.

A hikování bylo úplně skvělý. Měly jsme to dva a půl dne do dalšího resupply. Takže žádnej velkej stretch, žádný těžký batohy. A cesta byla naprosto úžasná, famózní. Nešly jsme lesem, šly jsme odkrytou přírodou a celou dobu vidíš na ty Tři Sestry (Three Sisters). Nejdřív na tu severní, pak střední, a nakonec na tu jižní, naprosto fantastický.

Po prvních asi patnácti kilometrech bylo Big Lake. Velké jezero, kde je velký tábor pro děti a jsou tam strašně moc hikersfriendly. Mají tam dokonce i jednu celou místnost jen pro hikery, kde se můžeš vysprchovat, dojít si na záchod, uvařit si, vyprat si a všechno je to zadarmo, jen za donations.

Chtěly jsme si tam s Andreou ve stínu v domečku s klimatizací uvaříme jídlo. Tady v tom Big Lake camp groundu poskytují zadarmo hikerům snídani a večeře. My přišly ale kolem oběda. Začaly jsme si dělat ty svoje čínský polívky a najednou ostatní hikeři zmizeli. Říkaly jsme si, že se asi šli vykoupat do jezera, ale oni šli na oběd. Poskytují zdarma i oběd, a to jsme nevěděly, velká chyba. Pak začali přicházet zpátky a přišel i jeden náš známý. Když viděl, jak tam dlabeme ty polívky, tak se nás ptal, proč jsme si nedošly na oběd, že je tam takovýho žrádla, co jste ještě neviděly, běžte ještě rychle tam! Třeba ještě něco zbylo. Samozřejmě nezbylo nic a už bylo skoro sklizeno. Byla to obrovská hala a podle vyprávění tam měli saláty, těstoviny, pizzy, maso… Na nás zbyla jen bramborová a rajská polívka, pleněné taštičky, humus a strašně moc sladkého pečiva, co nechtěly děti, tak tam nechali pro hikery.

Ach jo, kdybychom to věděly, tak jsme si tu čínskou polífku opravdu nevařily.

Pak jsem dostala nápad, že se vykoupu v jezeře. Voda byla fakt krásná, čistá, teplá. Ty děcka tam mají tak neuvěřitelně moc možností, co jít dělat. Paddleboard, kajak, surf, šlapadlo, vozit se za jachtou…

Já jsem se smočila, takže jsem se v Oregonu koupala a mám splněno. Pak jsme si v tom vedru ještě koupily zmrzlinu, já pro velký úspěch pak ještě jednu. A z tohoto úžasného místa jsme se vydaly zas zpátky na trail.

Stále mě nepřestává fascinovat ta americká přezaměstnanost. Na každém rohu potkáš nějakého brigádníka, mladého člověka, co je na střední nebo vejšce. V tom dětském táboře jich bylo snad víc než dětí. Jeden hiker nám říkal, že na sto padesát dětí mají asi sto zaměstnanců. A toho jsme si tu všimly už vícekrát. V restauracích bylo strašně moc číšníků, vítačů, roznašečů vody, podavačů, udělačů… Zaměstnanci jim tu nechybějí. Asi každý, kdo chce pracovat, dostane práci, asi i placenou.

V kempu jsme se zdržely asi tři hodinky, takže bylo jasný, že nás nečekají dva a půl ale tři dny, ale sere pes. My tu nehikujem na krev, abychom daly naplánovaný kilometry, ale užíváme si to, co to jde a jak to jde.

Našly jsme si krásný tent side na lávovém poli. Ty Tři Sestry jsou totiž sopky. Kolem nich se jde tedy lávovým polem a ostatní hikeři nás upozorňovali, že je to dost nebezpečný, že se na těch lávových šutrech špatně chodí. A když upadneš, že se strašně rozsekáš. Byly to asi tři lávový pole. První pole bylo asi 10 km, druhý pět a třetí asi jen dva. Chtěly jsme tedy jít odpočatý, abychom si nezlámaly hůlky nebo hnáty.