Zas vyrážím dříve. Poslouchám Harryho Pottera. Opouštím krásnou pláž. Odpoledne má přijít bouřka, tak uvidíme, kam stíháme dojít. Stoupání k Dorothy Lake Passu není tak strašný, jak jsem si myslela. Zbytek výpravy mě furt ne a ne dohnat. V 11:45 u potoka sedám k obědu (vařič nesu dneska já ). Docházejí skoro až za hodinu, hrozně hladoví. Než se neobědvají, začne poprchávat. Domlouváme se, co budeme dělat. Po obědě nás čeká stoupání do Sonora Passu (=poslední sedlo nad 4000mnm). Mají přijít bouřky a není vhodné hnát se zbytečně nahoru. Na druhou stranu bylo teprve 13h odpoledne a mě se nechtělo tak brzo kempovat – hrozí totiž že: a) usnu a pak nebudu moci spát v noci b) sním si všechny zásoby, co mám na zbytek výpravy.
Stáňa a Jakub zůstali stanovat dole pod kopcem, já se vydala dál vzhůru. Podle informací z inReache měla bouřka odcházet a od ostatních hikerů jsem se dozvěděla, že nahoře už se to trhá. Takže pohoda, no škrábala jsem vzhůru dvě hodiny, dost tam foukalo a bylo chladno, místy napadly kroupy, ale byl tam nádherný výhled, udělala se duha. V šest jsem to zakempila na super krásným tentsitu na hřebeni. Byl ze všech stran krytý klečí, takže tam vůbec nefoukalo. K večeři jsem měla zbytek tortil, páč vařič jsem nechala ostatním. Bylo dost chladno, zachumlala jsem se do spacáku až po nos a poslouchala Švejka. To by člověk nevěřil, jaká je to prdel. Poslouchala jsem asi do půl deváté, když přišla bouřka. No kdyby jen jedna! Blýskalo se, že to ve stanu vypadalo jako na diskotéce. Hromy byly ohlušující a následovaly přímo po záblesku, takže my to lítalo hned nad hlavou. Jsem kráva, že jsem nezůstala dole! Pršelo a padaly kroupy takovou intenzitou, že mi pršelo i do stanu. Peklo trvalo asi hodinu. Ani jsem nedýchala a prosila jsem pánaboha, aby byl konec. Slíbila jsem si, že jestli přežiju, tak se osobně dostavím do kostela a poděkuju. Takže budu muset tady v Americe vyhledat nějaký kostel.
Komentáře