Den 9

Datum začátku
15. 4. 2026 10:30
Vzdálenost
30,6 km
Čas v pohybu
6:47
Celkový čas
7:47
Nastoupané metry
338,6

Povídání

Ježíš, to bylo žrádlo, pane bože. Ještě o půlnoci jsem se vzbudila a dojedla jsem zbytek. A to jsem si myslela, že mi zbyde na snídani. Prdlajs. A rýže, ta jejich rejže, tady takhle pěkně lepivá, že ji přilepíte na zeď. Tak si lepne i večer, žádný sypký sračky jak u nás, hezky lepivá. Ona pak jako víc nasaje ten jejich sosíček a můžete ji samozřejmě jíst hůlkama.
Takhle nějak rýži dělal náš dědeček Polanecký. Ta byla takhle. Vážně mi ji na talíři musel nakrájet. Tak to mám ráda a dokonce jsem dojedla i ty jejich zelené věci, který se nedaj překousnout.
Nakonec jsem se musela rozloučit s tím jejich krásným apartmánem a vyrazila jsem dál okolo Koreje. Došla jsem na úplně úžasnou pláž, zatím nejhezčí ever tady, s vodou, s pískem, se sračkama. A totálně bez lidí.
Jenže ráno je chladno, ale přes poledne je docela vedrák. Voda je teploučká. Oni se tady prostě nekoupou. Já vím, že neuměj plavat, no ale tak po kolena ne? Nebo s křidýlkama?
Jsem zvědavá. Až uvidím někoho se koupat, tak vám to hned řeknu. Ale ani žádný kanoisty. Vždyť tady by si to, ty vogo, užili. Klidný moře, nekonečný rovinky a tam zpátky. To i my měli natrénováno. Prostě jsou jiný, ty Korejci.
Furt se tak kolem sebe rozhlížím, kdyby se tady dalo v klídku přespat na divoko. A zatím jsem těch míst moc nenašla. Tím, jak to je zelenější a zelenější, je to lepší, ale tady jsou samý políčka a vyprahlý stráně, bez řek, bez potůčků, bez vody. Je to suchý tady.
Takže řešení rychlost, radost. Zase jsem si bukla nějakej penzionek a v sedm hodin hezky zaplula do místnosti. Dala jsem si sprchu a tentokrát už ne takovou ukázalou večeři, jenom nudle. A v noci jsem se strašně posrala.
Ježíš, já myslím, že to bylo to hovězí z minulého dne. Ty zelený věci, co jsem do sebe nasoukala. Takže ještě štěstí, že jsem si bukla penzion. Čau.

Komentáře

1

Lenka

28. 4. 2026 17:38

Fakt se nám neztrať :)