Den 32

Mapa
Předchozí denCelá mapaDalší den
Datum začátku
8. 5. 2026 6:49
Vzdálenost
46 km
Čas v pohybu
9:18
Celkový čas
13:11
Nastoupané metry
475,6

Povídání

Jdu podél řeky, jdu podél řeky celý den. Jdu podél řeky 15 km a zjišťuju, že podél té samé řeky se budu 15 km vracet zpátky. Peklo.
V protisměru potkávám pár hikerů. Jeden mě vyignoruje. Tady se ani moc nezdravěj, chlapi mě fakt ignorujou. To jsem kolikrát nasraná a pak jim něco v češtině řeknu, něco jako „naser si“, když nemůžu pozdravit. Ale ženský jo. Ženský vám pozdrav vždycky vrátí.
No, ale ten druhej hiker hned asi pochopil, že nejsem bezdomovec z Evropy, a dá se se mnou do řeči. A to je vtipný, jak oni jsou direktivní. Jak mi zastoupil cestu a že se se mnou musí dát do řeči, že mě nepustí dál. A hned říkal: „Sit, sit, sit,“ a ani nechtěl odejít.
Já jsem byla rozhozená, ale tak jsem si vedle něj sedla. Pak mi strašně dlouho třásl rukou. Objímat mě nechtěl, ale fakt prostě jsou takový. A pak jsme rozebírali jeho cestování, moje cestování. Řekl, že jeho snem je PCT a Camino, tak jsem mu ukázala na batohu, že jsem obojí podstoupila. Oni když tady něco obdivujou, tak dělají „ó“. A dal mi nějakej džus z granátovýho jablka a doufám teda, že měl ještě jeden v tom batohu. Oni tady chodí dost nalehko, protože to měl 15 km bez vody.
A ve městě jsem na autobusový zastávce zase potkala učitelku hudby, respektive hraní na housle, a byla úplně úžasná a zaplatila za mě autobus. Páč jsem se rozhodla, že dalších 15 km kolem tý zkurvený řeky nedám. A ještě mi napsala na lísteček něco korejsky, kdybych se ztratila.
Oni tady taky jsou zmatený jak lesní včely. Oni nemají něco asi jako mapy, vole, nebo neumí to používat v mobilech na turistice. Já tomu občas nerozumím.
To mi připomíná, že při čekání na autobus jsem si šla nechat dobít powerbanky do místního Mekáče. Tady tomu říkaj Lotteria a výběr nic moc extra, ale hamburgery dvakrát levnější, dvakrát větší, velice chutný. Myslím si, že v té Koreji si dávají hodně velký pozor na to, aby všechno bylo chutný a dobrý, nic nevošiděj.
No, ale na spaní dochází tak tak za pět minut dvanáct. A jak už jsem nervózní, protože potmě se táboří fakt blbě, tak se tam někde zamotám v křáčí a strašně se podrápu do krve nohy, stehna a lýtka. Takže příště musím líp vybírat včas.

Komentáře

0

K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.