Den 47

Datum začátku: 23. 5. 2026 6:03
Vzdálenost: 65,9 km
Čas v pohybu: 13:28
Celkový čas: 13:28
Nastoupané metry: 0

Povídání

Furt je tak jako trošku pod mrakem, ale není hic, což je směroplatný, a tím pádem je studeno, je chladno a dobře se hajkuje. Samozřejmě v zimě se hajkuje vždycky líp než ve vedru, to si pamatujte.

A procházím úplně nádherným pobřežím, který vzniklo vyvalením lávy, takže je sopečnýho původu a má takový tvar těch vyvřelin a vypadá to strašně hezky. Prakticky kolem toho jdu celej den.

Pak začnu potkávat zase hodně kádí s mořskými plody. Tentokrát obrovský meze, ale s obrovskýma krabama. A to jsem ani neměla pořádně tušení, jak ty krabi jsou velikánský. Ty vado, to potkat ve vodě, se poseru jak futrál.

No a to jsem ještě nevěděla, že tady vlastně na tom východním pobřeží začíná krabí pobřeží. Tady se hodně krabi a slávky lověj, nebo žerou hlavně, a je to obrovská pochoutka a budu je mít všude, každej den a v každý restauraci, různých tvarů, barev a velikostí.

Takže pobřeží nádherný a já koukám, že už se blížím k 50 km. Už bych to měla někde zakempit, ale tady furt je nějakej kemp, furt je něco a vůbec není možnost, kde se schovat. Tak to jdu zkusit do nějakejch penzionů, jenomže ona je sobota a zrovna v pondělí má Buddha narozeniny, takže lidi chtějí trávit víkendy někde spolu s rodinou venku, takže všechno je plný.

Tak si najdu na mapách.cz nějakou cestičku do hor, že prostě nevadí, takových pár výškovejch metrů, a tam už mě nikdo nenajde, protože Korejci do kopce nechodí, ty se jenom vozej. Jenomže bohužel u cesty cedule „soukromý pozemek“, tak fuck you, takže zase vrátím zpátky a jdu do toho kempu.

Nemůžu najít recepci a když najdu recepci, zjistím, kolik to stojí. No, 30 000 wonů, což je jako levnej penzion. No takže to jako není vůbec žádná výhra, to, že si postavíte stan. Nemáte elektriku a hajzly máte stejně někde v rohu společný se všema. Ale když si chci jít postavit stan, tak týpek mě vyhodí, že mám jít jako někam jinam. A ty vado, nevím kam, jo. Všichni tam mají stany, ale když se ptám, kde je tady recepce, kde se platí, tak mě furt posílají na hajzly.

A nenajdu vůbec recepci, kde zaplatit. Najdu akorát ceduli, že kdo bude stanovat, zaplatí pokutu třicetinásobek ceny, kterou by dal za stanování, takže jako Korejci jsou echtno na dodržování pravidel.

No tak se na to vyseru a prostě jdu někam do prdele hledat místo na spaní. A tímhle tím mým povykováním ze strany na stranu, nahoru dolů, tam a zpátky sem jsem nachodila 68 km. Už jsem byla teda úplně vyřízená a docela i nasraná a vzteklá, s čímž se jako hajkuje líp než jenom s únavou.

A zakempila jsem to někde v nějaký úplný prdeli za prasečákem v hustníku bambusu, kde bylo strašně klíšťat, komárů a pavouků.

Komentáře

K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.