Den 48

Mapa
Předchozí denCelá mapaDalší den
Datum začátku
24. 5. 2026 6:04
Vzdálenost
33,3 km
Čas v pohybu
7:17
Celkový čas
9:28
Nastoupané metry
299,9

Povídání

Tak nejenže kolem mě bylo spoustu komárů, pavouků a síťku mi atakovala nechutná klíšťata, a tady mají opravdu nechutný obří pavouky, tak mi celou noc kvákaly u hlavy nějaký zpičený žáby, bambus mě pořád tlačil do zad a pak naštěstí ve 4:00 ráno přišlo ráno a začalo svítat a já jsem se mohla pobalit. To byla noc, kdy si myslím, že jsem spala tak tři hodiny, víc ne, možná ani to ne.
Včera 68 kiláků a 3,5 hodiny spánku a žádný jídlo, to není dobrá kombinace. A samozřejmě se to na mně projevilo. Byla jsem strašně unavená už od rána a to se mi tady moc nestává, já naopak tady překypuju energií, maximálně mám útlum před obědem hlady. Tak jsem cítila, že je to blbý. No a ještě do toho už od rána bylo vedro. Prostě to už od rána cejtíte, že bude blbej den, a taky že byl.
Tak jsem si to snažila rozehnat kafem, ale nepomohlo. Já pak budu vtipná, proti mně jsem potkala dvě Korejky a jak jsem byla zblblá, tak jsem je nepozdravila annjonghasejo, ale „hello, hi“ a zvedla jsem ruku. No a oni to nechápou jako evropskej pozdrav, takže si myslí, že si s nima chci dát high five. Takže nejdřív řekly annjonghasejo, přibyly k silnici, daly se se mnou high five a vlastně šly po svý straně.
No jinak to pobřeží je tady hrozně krásný, ale po 30 kilometrech, kousek od Pohangu, jsem se na to vyprdla. Našla jsem si autobusovej spoj a ve 3:00 jsem se autobusem přiblížila do města, kde jsem si našla velice, velice levný ubytování za necelých 400 Kč na noc v nějakým guesthousu, sdílenej pokoj s holkama. Ale s holkama je to v pohodě. No a že si dám teda oraz a jdu hlavně chrápat, protože se mi zavíraly oči v autobuse, všude.
Jenomže když jsem teda přišla do hotelu, sundala si batoh, sundala jsem si boty a ještě než jsem si ani dala sprchu, tak se do mě daly křeče. Nevím proč, ale mně to jde hlavně do prstů u ruk. Buďto se mi napínají, propínají jako nějakýmu feťákovi, co to přehnal s koulí, a nebo se mi kroutí. A vypadám pak jak po mrtvici a hrozně to bolí a nejde to moc natáhnout a hlavně bez legrace, jste paralyzovaný. No nepříjemný.
Takže jsem se šla nažrat. Dala jsem si čínskou polévku s kuřecím masem, kimchi, lák z okurek, nepomohlo. Vzala dva hořčíky, nepomohlo. Takže jsem začala googlit a koupila jsem si strašně moc ionťáku, rajčatovýho džusu, kokosu, ořechů, tuňáka, banánů. Trvalo dvě a půl hodiny, než se mi ty ruce přestaly kroutit. No a potom, jak jsem toho strašně sežrala, tak mě začal bolet žaludek a zase jsem nemohla usnout, protože přišla sračka, že jo, potom co jsem všechno splácala.
No, takže jsem se zase úplně nevyspala, ale rozhodla jsem se, že si zaplatím i další den v penzionu, autobusem se vrátím tam, kde jsem skončila, a dohajkuju ten zbytek do Pohangu, protože ubytování bylo fakt hezký, roztomilý, čistý, příjemný, sdílená obrovská kuchyň, sdílenej obývák a příjemnej pán, výhled na město. Takže ten Kimchi Guest House Pohang.

Komentáře

0

K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.