Den 50

Datum začátku
26. 5. 2026 7:40
Vzdálenost
32,7 km
Čas v pohybu
6:38
Celkový čas
8:44
Nastoupané metry
293,9

Povídání

A jelikož se mi tohle ubytování fakt moc líbí, rozhodla jsem se tam strávit ještě jeden den. Týpek, když zjistil, že chci platit přes Booking předem, mi řekl, že když mu to dám v keši, tak mi sleví patnáct tisíc wonů, což je dobrý. A taky koukám, že je to vlastně všude stejný jako u nás. Hej, v Jižní Koreji.
No a řekla jsem si teda, že další den vyrazím nalehko. Nechám si bagl u postele a bude to rozhodně příjemnější, si takhle občas ulehčit, a pak se zase docuknu autobusem zpátky do penzionu. A ten den utekl zatraceně rychle. Navíc jsem měla furt pocit, že mi na těch zádech něco chybí, že jsem si určitě něco zapomněla.
Ale záda, svaly, srdce, elektrolyty, všichni si odpočinuli a já jsem se pak zase vrátila kolem páté do penzionu. Ještě cestou mě to vcucnulo na trh. Mě to prostě baví, procházet se těma trhama a koukat na to hotový jídlo. Nějaká obsese asi z dětství, kdy jsme měli pořád prázdnou špajz a lednici.
No a neudržela jsem se a koupila jsem si tu jejich pálivou fermentovanou pastu. Ty vole, to je taková dobrota. Normálně já si zaplatím další odbavený zavazadlo kvůli kimchi a všem si je odvezu domů. Já seru vám na nějaký olivový oleje, vole. Chilli pastu přivezu všem.
No a pak jsem si teda udělala večeři a stoupla si k tomu. Ještě vtipný je, že zbyl mi tam kousek a říkala jsem si, že to dojím potom, stejně si chci dát ještě kukuřici. Tak jsem ten nedojedenej talíř nechala na lince a šla jsem si dělat nevím co. A když jsem se vrátila, tak talíř byl pryč a jídlo bylo pravděpodobně vyhozený. A není to poprvé, co se mi to tady stalo. Tady když necháte něco s jídlem na společný lince, tak se to bere tak, že to má za vás někdo asi vyhodit. Ale škoda, ty vole.

Komentáře

0

K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.