Den 49
Mapa
Předchozí den
- Datum začátku
- 25. 5. 2026 9:33
- Vzdálenost
- 23 km
- Čas v pohybu
- 4:57
- Celkový čas
- 6:36
- Nastoupané metry
- 151,9
Povídání
Úplná pohodinda, tady to MHD. Dostanete se odkudkoliv kamkoliv. V zapadlých vesnicích je to horší, ale poblíž velkých měst je ta infrastruktura úžasná. Je to levný a jezdí to na čas.
Jenom mě teda v autobuse zarazilo, že ti mladí Korejci se chovají jako hulváti. To mají tady asi takový nějaký národní zvyk, do sebe v MHD důchodce a nerespektovat je. A pak když se nalodí nějaká stará vetchá babička a týpek, víceméně asi jeden z nejvíc empatických kluků, jí uvolní místo, tak to místo jí zase seberou. To jsem teda čuměla, ty vole. Asi stárnu.
A tady to pobřeží kolem toho Pohangu je úplně fantastický, takže si to člověk furt užívá. Trošku mě bolí za krkem, jak furt čumím doprava, ale pššt. Došla jsem až na nejvýchodnější východ východní Koreje. Oni tady slavěj prvního ledna novej rok jakože na prvním místě, kde vychází slunce, i když oni mají ještě jeden východnější bod. Tak tohle je takový turisticky zprofanovaný místo a na tom největším cípu je taková socha ruky. Jo, to je znak i toho Haeparangu, ale mně to přišlo jako mnoho povyku pro nic a zase vykonstruovaný turistický něco. No jako akorát dobře to vypadá na fotkách.
A pobřeží hezký. Já jsem dostala hlad, tak jsem zaplula do hospody, kde mi to zase našlo ty moje hangeul skills, a objednala jsem si polívku ze sušené tresky. Bylo to vynikající. No a pak už jsem jenom dlouho hajkovala po tom východním pobřeží, až jsem se přiblížila k Pohangu. Ale tam je to opravdu fantastický, ty scenérie jsou dramatický, jenže už to teda nebyl ani obchod. A já neměla s sebou vodu, takže jsem byla trošku na suchu. Až pak jsem se přiblížila k tomu Pohangu.
On ten Pohang je zase hnusnej. To je jak má krásný pobřeží. Ono totiž půlka toho je továrna a je to tak debilně prostě nastavený, že ať jste v jakýkoliv části toho Pohangu, tak furt vidíte továrnu. No takže deset kiláků kolem továrny, nebo továrního komplexu výrobních hal, jsem opravdu odmítla jít, takže jsem se zase docukla zpátky. A byl to moc hezkej den.
A v guesthousu jsem se ještě začala bavit s holčinou, která tam byla týden. Podle vzhledu jí nebylo ani dvacet. A prostě má asi bohatýho tátu, kterej to sponzoruje. Tak se rozhodla, že chce cestovat po světě, a tak cestuje, protože ji to baví a táta to platí. Právě jsme si vyprávěly o našich dosavadních zkušenostech s Korejci a skoro všeobecně jsme se shodly na úplně tom samým: plivou, chrchlaj, jsou to hulváti, strašně řvou, někdy jsou extrémně milí a někdy úplně nevychovaní. Jídlo je fantastický, ale v Japonsku mají...
Komentáře
0K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.