Den 58

Datum začátku: 3. 6. 2026 6:09
Vzdálenost: 25,3 km
Čas v pohybu: 5:02
Celkový čas: 7:17
Nastoupané metry: 246,6

Povídání

Když otevřu oči, vidím nad sebou obří klíště. Naštěstí se přes síťku nedokázalo prokousat až ke mně, ale je teda obřích rozměrů. Obří hajzl jeden, potvora, šmejd, úplně zbytečný zvíře.

Jdu z kopce a dolů, tudíž tu nikdo nechodí, a cesta je zarostlá pavučinami. A jak svítá, tak jdou blbě vidět, vlastně nejdou vidět vůbec, a já zjistím, že tam jsou, až když je mám nalepený na ksichtě. A když už si vyndávám třetí z chuchvalců z huby, tak si pořídím velkou větev a jdu jako kretén a máchám před sebou větví. Takový korejský hody hody doprovody.

Je akorát sedm, když přijdu do městečka, a původní plán byl koupit si jablko a možná jogurtový nápoj, anebo čerstvý džus. No ale to by nevyhrál hamburger, že jo, takže v parčíku u pláže splácám hamburger a byla to dobrá volba. A jelikož to bylo málo, tak to zakončím dvěma vejci vařenýma natvrdo, nebo tak jako no, polotvrdo. Oni tady jsou úchylní na vejce, takže prodávají vejce v různých úpravách v těch CU a GS. To vám možná pak natočím nějaký video o korejských vejcích.

O kousek vedle snídá pár bikepackerů, takže si k nim přisednu a povídáme si. V podstatě snídají to, co jsem chtěla snídat já, ale nějak to nedopadlo. Spí po hotelech a ptali se mě na kempy, že je úplně zbytečný spát v kempu, že to mají úplně stejně drahý, když půjdou do hotelu, a v kempu že Korejci dělají strašnej bordel.

Přicházím do úplně nádhernýho městečka. Trail mě navede po krásný promenádě s kytkami, přes most, obloha hraje zářivě modrou, mraky, docela chladno, a vede mě to přímo přes street food a trhy a jejich náměstíčko. A až je mi líto, že se tady v tom městečku nemůžu víc zdržet, ale představte si, dneska jedu autobusem do Sokcho a večer jdu na večeři s Tomášem Prejdou. To je kluk, co jsme se potkali na PCT, byl za mnou v Semilech na přednášce a teďkon je 14 dnů v Koreji. Je se tady školit ohledně korejských jaderných elektráren, protože prý se nějaká bude stavět u nás.

Takže já, abych se stihla vyprat, umýt, odšivit, odbahnit a zbavit hlodavců, jedu do města. Napřed navštívím laundry, aby se mě chudák nelek.

Setkáme se a jdeme rovnou na pláž a popíjíme pivo. S Tomášem je vždycky sranda, tak jsem mu řekla, že ho pozvu na korejský barbecue, že už jsem jednou na korejském barbecue byla, takže jsem přeborník. Nakonec skončíme v úplně malinkatý hospůdce, kde se musíte zouvat. Jsme tam sami a obsluhuje nás paní, která nám k tomu i vlastně ukazuje, co máme dělat.

Jídlo je vlastně prostý a mají tam jenom tohle jídlo. Grilovanej bůček s grilovaným kimchi a grilujete si to přímo před sebou na takovým teflonovým plátu. Maso si průběžně stříháte, kimchi taky stříháte, a pak to jako klasicky dáváte do zelenýho listu s cibulí, s omáčkou, a strkáte to do pusy. Ale je fajn, že se tím nepřežerete.

No a pak si zase kupujeme pivko a jdeme si s Tomášem zase sednout na pláž a popíjíme jedno, druhý, třetí, a pak už mě bolí prdel z toho sezení z písku, takže se zvedáme a říkám, dáme ještě panáka a jdeme spát. Ale žádný bar nenalezneme, ani street food, takže se na mostě rozloučíme a jdeme každej do svýho hotelu.

Bylo to hrozně fajn. Já jsem vlastně po dvou měsících tady s někým reálně mluvila, ne přes telefon, s někým jsem se viděla. No docela zkušenost, dva měsíce si s nikým nepokecat.

Komentáře

K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.