Den 63
Mapa
Předchozí den
- Datum začátku
- 8. 6. 2026 6:08
- Vzdálenost
- 36,1 km
- Čas v pohybu
- 7:45
- Celkový čas
- 13:13
- Nastoupané metry
- 664,1
Povídání
Tak pro změnu dneska ráno plnej stan mravenců. Vůbec nechápu, co hledali. A jak je teď dostanu z toho ven? Já obecně proti mravencům nic nemám, ale co s nimi mám dělat, když je mám ve stanu? No a teď oni jsou takoví bojovníci, že já jsem teda otočila ten stan a snažila jsem se je vyklepat, a oni se drželi ze všech sil. No tak jsem tam sbalila i mravence a jdu dál.
A dneska je ten den, kdy se dostanu na konec východního trailu Haeparang a do demilitarizované zóny. Nebo v průvodci se píše, že na tu demilitarizovanou zónu potřebujete nějakého průvodce nebo nějaký lístky. Takže já půjdu, a co to jde, až uvidím nějakou ticket office, tak si tam koupím průvodce a lístek.
No tak nevážení, tak takhle to úplně nefungovalo. Vlastně jsem šla a šla, až jsem došla k hranicím. Tak jo, tak jsem na hranicích. Tak co, pustěj mě dál, nepustěj? A přišli ke mně vojáci. Oni to jsou tady vesměs mladý kluci a mladý lidi. Tady všeobecně jsou laskaví, ty starší uměj bejt hodně nerudný a protivný, ale bohužel mladíček mi moc nerozuměl. Někdy teda pochybuju trošku o svojí angličtině. Takže mě tady dost rozhodí, když mi někdo nerozumí anglicky, protože neumím anglicky, ale to teď nechme bokem.
Takže mi vysílačkou zavolal jinýho kámoše a kámoš normálně jel autem, jako tady běžně jezděj, a takže mi vysvětlil, že prostě samotná dál nemůžu, že můžu jedině autem, a na průjezd autem musím mít povolení. No, takže zklamaná jsem se otočila. A ještě nemůžu nic fotit. Já jsem si s ním chtěla udělat takovou selfii. No nic. Takže jsem se otočila na patě a vracela jsem se zpátky asi pět kilometrů do městečka s tím, že teda holt nedojdu nakonec toho Haeparangu.
Ještě jsem to zkusila k té vesnici, kde prodávali teda tikety na tu demilitarizovanou zónu, a tam mi taky řekli, že bez auta mě tam nepustí. A musím říct, že jsem si koupila pivko a říkala jsem si, kdyby třeba náhodou tady byl někdo, kdo rozumí anglicky a viděl, že jsem sólo, nemám auto, tak třeba se na mě štěstí usměje. Ale nakonec ne. Prostě oni, jak je tady velká jazyková bariéra, se stydí mluvit anglicky a holt mám smůlu. Že nemám auto.
Třeba až přijede M., bude si chtít dát den voraz bez hýkování, tak bychom si půjčili auto v Sokcho. Ono to není drahý. A dojet si do té demilitarizované zóny spolu. Uvidíme.
Takže jsem si došla do CU, udělala vlastně malou hostinu, abych si připila na to, že jsem ukončila Haeparang, a připila si na začátek DMZ Peace Trailu, kterej vede vnitrozemím z východního pobřeží na západní přes Soul. A musím říct, že teda vnitrozemí se mi začíná ohromně líbit. Je to pěkný, je tu chladněji, je tu míň lidí, míň baráků, a to znamená teda i míň možností restaurací a občerstvení, ale snad to dám.
Komentáře
0K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.