Den 62

Mapa
Předchozí denCelá mapaDalší den
Datum začátku
7. 6. 2026 11:52
Vzdálenost
29,1 km
Čas v pohybu
5:10
Celkový čas
8:34
Nastoupané metry
374,9

Povídání

Ráno mi Sofie ještě psala, kde jsem a kde spím, jestli tam, jak jsem si bookovala tu agodu, že má dneska narozeniny a že je tam poblíž jejich oblíbená kavárna. Takže by mě ještě pozvala na kafe a že by mě vůbec pozvala na cokoliv, protože tady, když máte narozeniny, tak všechno všem platíte, to je tradice. Takže jsem ještě na ni počkala a sešly jsme se v její oblíbený kavárně, která je vlastně i pražírna, a ona miluje, miluje kafe, takže mi o tom vyprávěla.
Hm, a já zrovna kafi neholduju. Já ho mám jenom jako pracovní drogu. Všichni víte, že jsem pivař. A tady, abyste si co nejvíc vychutnali to kafe, tak ho nepijete jako espresso, ale vlastně jako turka nebo překapávaný. No, což je teda pro mě úplně hnusný, ale jim to chutná, tak jim to přejme.
Pak mi Sofia koupila teď nejvíc trendy věc, a to salt bread. Prosím vás, to je máslový, tukový bílý pečivo ve tvaru rohlíčků posypaný solí. Teď se z toho může celej stát zbláznit.
Po kafíčku jsme ještě šly, tam nedaleko je nějaký skanzen, nějaká vesnička, která je zachovávaná v původním stavu, ale normálně tam žijou lidi. A ty lidi dostávají od státu velice pěkný dotace, aby na těch svých baráčkách nic neměnili. A teď si představte takový ty Korejce, který si všechno obhospodařujou, všechny ty svý mrkvičky, kravičky, cibulky, a teď je tam proháněj prostě turisti, jo. Takže je to takovej mix jako: jo, dávej ten, ale nechci tady žádný lidi. Úplně stejně zase jako u nás Hospoda Na mýtince. Měli dát hospodu a neměli rádi lidi.
Ale v podstatě já, když jsem procházela ten Saha-rang, tak tam takovýhle vesničky vlastně byly pořád. Zjistila jsem, že opravdu to západní pobřeží je extrém zpátky.
No, jenom jsem se lehce přiblížila k políčku s chilli papričkama, protože miluju chilli, abych si udělala lepší záběr, a chvilku jsem i přemýšlela, že ji utrhnu. Už se na mě řítil sedlák s motykou, ať jdu daleko od jeho papriček, ať nechám jeho papričky na pokoji. Tak vidíte, jak tady jsou z toho pošahaný.
A přitom víte, co je strašně vtipný? Oni mají jinak doma hroznej bordel. A vím to proto, že mají dost často otevřený dveře a můžete nahlédnout, jo, nebo tady takový ty veřejný krámky, co nejsou řetězce, tak jsou u nich doma v obýváku. A tam mají neskutečnej mrdník, ale zahrádku, zahrádku mají na milimetr, řádně okopanou, vypletou, ňuňanou.
To jsou paradoxy, co?

Komentáře

0

K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.