Den 68
Mapa
Předchozí den
- Datum začátku
- 13. 6. 2026 8:50
- Vzdálenost
- 30,1 km
- Čas v pohybu
- 6:40
- Celkový čas
- 9:39
- Nastoupané metry
- 365,4
Povídání
Spala jsem v penzionu. A když jsem přijela do města, viděla jsem, jak i do dost malého městečka proudí autobusy s vojákama. Tak je to asi zvláštní v tom, že tady je jejich přestupní centrum. Všude kolem vlastně bylo strašně moc vojenských posádek, takže asi když mají nárok na víkend nebo na volno, tak je svezou sem a oni se pak z tohohle městečka dostávají dál. A bylo hrozně hezký, že na tom autobusáku na některý, na ty šťastnější, čekaly přítelkyně. A ne že by ty vole nejdřív šli na nějakou zmrzlinu nebo do kavárny, rovnou do hotelu. Korejci, na to, že mají tak malý pindíky, jsou kujoni.
No a já jsem se pak autobusem vrátila tam, kde jsem včera skončila, a zase jsem hajkovala kolem řeky a přehrady. Pozorovala jsem takovej ten běžný život na řece a na přehradě, jak se tam lidi nekoupou, nesurfujou, ale viděla jsem vlastně surfaře za tryskáčem, to jo. Jak se spíš procházej podél přehrady a vody a koukaj na vodu. A pak teda ve městě bylo úplně šílený vedro, takže jsem si koupila oběd. Teď, v tom vedru, se mi hrozně vařit nechce, tak to bylo kuřecí prso s nakládanou ředkví a pivo.
No a pak jsem se ploužila v tom vedru za město. Potkala jsem altánek, který byl v krásném stínu, tak jsem si říkala, lehnu si na chvilku, odpočinu si ve stínu, ale ležela jsem tam dvě hodiny. No, takže tak. Pak jsem se ploužila dál a dál. Viděla jsem, že teda dál už vůbec nic nebude, že to tady bude úplná pustina, a že si teda někde pod nějakým sedlem ustelu.
No a procházela jsem kolem nějaký poslední kempový osady a odchytl mě Korejec, jako kam jdu, že ne ne ne, že dál už nic není a že nestihnu dojít bezpečně za světla. Tak já nevím, jak už jsem mu měla vysvětlit, že na to seru, že mám stan a že spím normálně takhle v lesích. Což se mu asi nevysvětlilo. Bylo šest hodin, takže nakonec jsem se nechala usmlouvat na spaní za 30 000 wonů. Jsem si říkala, ty vole, za blbej stan budu dávat 30 000 wonů, a hovno stan. Von mě normálně dovedl do takovýho malýho — no malýho hovno — obrovskýho apartmánu pro 1, 2, 3, 4 lidi, s koupelnou, s předsíní, se záchodem, úplně naprosto se vším. Jsem tady sama a tohle za 30 000 wonů, zase je hodně hezký.
No takže jsem si udělala… nemaj tady pivo. To jsem mu řekla, že tady přespím jedině, když bude mít studený pivo, a on řekl no alcohol, no alcohol. No, takže jsem tady přespala i bez piva a tohle je poslední den, co vám nadiktuju, a jdu dál. A pozítří přijede. Takže čus.
Komentáře
0K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.