Den 69

Mapa
Předchozí denCelá mapaDalší den
Datum začátku
14. 6. 2026 7:24
Vzdálenost
34,4 km
Čas v pohybu
9:03
Celkový čas
12:44
Nastoupané metry
1 448,6

Povídání

Jako že by to vedlo nějakou pustinou, mi teda nepřišlo. Akorát to bylo do kopce. Korejci zpovykaný! Vždyť bych to včera úplně v pohodě došla.
Cestou míjím dřevěné sochy. Jsou docela vtipný a samozřejmě nechybí ani falické tvary... tím jsou Korejci evidentně posedlí. Úchyláci.
Když se vyškrábu do 850 m n. m., přivítá mě nádherný výstavní bagr, který dokonale znemožňuje udělat jedinou hezkou fotku. Ale to je tady úplná klasika. Když se konečně někam vyškrábu, tak je buď hnusně, mlha, prší, jsou tam stromy nebo mám vybitý mobil.
Cesta pak vede po rychlostní silnici, kde ale skoro nic nejezdí, takže pohoda.
Zacházím si do městečka. Mám hlad a jsem úplně rozcapená, tak si chci dát oběd v CU. Přes silnici přebíhá nějakej tvor. Nutrie? Mýval? Nebo se Korejcům podařilo zkřížit psa s medvědem? Je strašně zmatenej, tlustej a snaží se zběsile utéct, ale moc mu to nejde.
Před obchodem potkávám dva bikepackery. Jeden běží a druhej jede na kole. Na vozíku za kolem veze všechny jejich věci. Běžec je hustej. Přejel na kole celou Jižní i Severní Ameriku, s kočárkem oběhl Evropu a má toho za sebou ještě mnohem víc. Borec jak sviň.
Jen ten jeho doprovod je docela vtipnej. S tou kárkou za kolem je pomalejší než kámoš, co běží. Táhnou s sebou úplně zbytečně moc věcí.
Za vozíkem mají ceduli, že podporují lidi s rakovinou. Takový sbírky se dělají i u nás. A já mám pocit, že je lidi dělají hlavně proto, že neumí ostatním vysvětlit, proč tu dálkovou chůzi vlastně dělají.
Já jsem snad jedinej člověk, co veřejně přizná, že si jde odpočinout od lidí.
Forrest Gump vám taky nedokázal odpovědět, proč běží. Ale když si za kolo pověsíte ceduli, že výtěžek půjde na boj s rakovinou, nikdo se vás už dál neptá. Běžíte přece kvůli lidem s rakovinou. Ten skutečný důvod zůstane schovanej někde uvnitř. Nebo aspoň tak to vidím já.
Kluci jsou hodně komunikativní a když zjistí, že jsem šla PCT, ledy okamžitě roztají. Oba dva by to taky chtěli zkusit, takže se mě vyptávají na detaily.
Rozesmívá je moje pohotovostní kapsička, kde mám vždycky soju a gochujang. Jsou teprve pátý den na trase. Až budou na cestě měsíc, pochopí, proč je tahle kombinace naprosto nezbytná.
Dneska je vůbec den samých zajímavých setkání.
V obchodě za mnou přijde vojačka. Už chvíli si všímám, že mě pozoruje a ostýchá se mě oslovit.
Pak mi svou kostrbatou angličtinou říká, že mě viděla jít po té rychlostce a že je to nebezpečné. Pak vytáhne reflexní kšandy.
V armádě slouží už deset let a anglicky se naučila přes Duolingo.
V těch reflexních kšandách vypadám jako úplnej kokot, ale byl to dárek. Tak si je aspoň do zítřka nechám.
Kluci odpočívají ještě dlouho. Zatím dávají jen čtyřicet kilometrů denně a spí ve stanu. Prý když se zeptají, nechají je přespat před obecním úřadem skoro kdekoliv.
Kdybych to věděla před dvěma měsícema...
Já se ale stejně nezeptám. Spíš by si Korejci mysleli, že jim chci prodat stan.
Na cestu mi dají sušenky a oříšky a od prodavače ještě dostaneme nanuky.
Jediná nevýhoda CU je, že nemá záchod. Rozcházíme se tedy každý za svými potřebami.
Myslela jsem si, že abych se nevracela po silnici, zkrátím si to turistickou stezkou přes kopec. Na mapě byla normálně označená jako trail. Jenže když dojdu na kraj lesa, stojí tam obrovské cedule.
Jen tak ze zvědavosti si je vyfotím a proženu přes AI.
Zákaz vstupu. Oblast je zaminovaná. Hrozí zranění od nevybuchlé munice. Pokuta až jeden milion wonů a trest odnětí svobody.
No dobře... tak tam teda nejdu.
Musím se vracet.
Jsem nasraná, ale šlápnout na minu je přece jen horší.
Když konečně dorazím na trail, začnu se zase škrábat do kopce a přijde bouřka.
Vtipný.
Radši čekám těsně pod vrcholem, než se hromy vzdálí. Naštěstí mám ještě pivko z CU, takže ta pauza není úplně zbytečná.
Pak scházím víc než dvě hodiny do údolí k přehradě. Je tu pár kempů, ale jinak vůbec nic. Hlavně aby tam zítra byla autobusová zastávka. Musím vyrazit do Sokcha za Bédou.
Spaní nacházím docela snadno. V zákopu na kopci.
Když už se člověk pohybuje v bývalé válečné zóně, proč nevyužít místní infrastrukturu.
Nikdo tu není, tak mě snad nebude v noci ani ráno nikdo prudit.

Komentáře

0

K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.