- Datum začátku
- 19. 6. 2026 7:14
- Vzdálenost
- 35 km
- Čas v pohybu
- 7:31
- Celkový čas
- 11:20
- Nastoupané metry
- 255,8
Povídání
Ráno postnu na Instagram video s army food.
Sofie se nemůže přestat řehnit, jak jsme blbí.
"Proč jste se nepodívali na YouTube? Vždyť je tam úplně jasný návod."
My spoléhali na AI a já ještě navíc na Bédu.
Trail vede přes DMZ zónu. Podle posledních informací žádné povolení nepotřebujeme. Jenže vojáci na hranici si myslí něco úplně jiného a posílají nás zpátky.
Já už to mám nacvičený.
Trail pak vede kolem krásné soutěsky. Jen je trochu blbý, že na ni vůbec není vidět. Všude jsou ploty a za nimi zaminovaný území.
Vtipný je, že Korejci postavili vyhlídky a odpočívadla úplně až k plotům. Za plotem miny, před plotem lavička.
Béda se diví, že jdeme po rychlostní silnici.
Tady je to normálka. Není to příjemný, ale naštěstí to netrvá dlouho.
Na přechodech jsou zákopy. U silnice jsou zákopy. Na křižovatkách jsou zákopy.
Všude kolem projíždějí tanky a vojenská technika.
Jen si ji nesmíte fotit.
Vedro jako prase.
Jen tak náhodou se v místním muzeu zeptám, jestli nevědí o nějakém otevřeném kempu.
Paní je neuvěřitelně ochotná. Sama zvedne telefon a do kempu zavolá, jestli mají otevřeno.
Nakoupíme pivo v GS a vracíme se přes město.
Kemp je opravdu otevřený.
Jen mě překvapuje, že je tam spousta lidí, ale skoro žádné stany ani chatky.
Má v noci pršet, takže rychle stavíme stan a jdeme si uvařit drátovačku do společné kuchyňky.
V noci nemůžu usnout.
Tak vstanu a jdu si dát pivo.
V kempu je i po půlnoci pořád živo. Je pátek... a navíc je to vodácký kemp.
Pivo si radši vypiju na kládě vedle stanu.
Za chvíli se probudí i Béda.
Sedne si vedle mě.
A dá si jedno se mnou.
Komentáře
0K této aktivitě zatím nejsou žádné komentáře.