Den 5

Světe div se, měli jsme to asi šest nebo sedm kiláků od zásobovacího místa a stejně se vstávalo ve 4:00. Ne že bych chtěla, ale kluci se probudili a začali dělat bordel. Když jsem vytáhla paty ze stanu a zeptala se jich, jestli je v Americe normální, že se vstává takhle brzo - úplně nastejno odpověděli - jeden že jo a druhej že ne :D

Ale je pravda, že provoz tady začíná už ve 4:00 ráno. U nás až v pět maximálně pekař... a Chuchlík. I když jsem si s balením dala fakt práci a trvalo to dlouho, vyrazila jsem někdy v 7:30 a v 9:00 už jsme byli na meeting pointu. Dvě hodiny jsme tam čekali na zásobování, což by mi nevadilo - já bych si klidně schrupla. Jenže co? Ty hnusný kurvy - nenechaj tě v klidu spát. Musela bych si postavit stan se síťkou, jinak tě nenechaj odpočinout, furt budou bzučet, lítat a bodat. A na to jsem ještě začala potřebovat na velkou... Takže jak to dopadlo? Mam poštípanou prdel.

Když přijel zásobovací vůz v 11, tak jsem si kromě jídla koupila další repelent - tentokrát 100% Deet! Kdyby měli 200%, koupím si 200% i kdyby mě to mělo sežrat kůži :D

Jak jsem si myslela, že jsem to přehnala s jídlem, tak mi nakonec zbyla jen jedna čínská polívka a jedna kaše - což bylo přesně akorát. Vždycky si beru jídlo navíc na jeden den, pro jistotu.

Batoh mi ale zase neuvěřitelně ztěžknul - na dalších pět dní jídlo a navíc jsme to měli celý zbytek dne do kopce. Vyrazili jsme hned od zásobovacího místa a celý zbytek dne stoupali do přístřešku. No, to jsem si docela dala. Nakonec jsem to nějak dotáhla - kilometrů nebylo tolik - cca 20, což šlo. Do přístřešku jsem dorazila kolem 17:30. Kluci už tam byli, připravovali večeři a bohužel se hodně blýskalo, tak jsem si ustlala uvnitř.

Nebylo to moc pohodlný - vlevo někdo, vpravo někdo, v noci nevíš, jak se můžeš rozvalit. Samozřejmě komáři - musela jsem spát se síťkou, protože ani 100% repelent celou noc nevydrží - a pak ti to bzučí kolem hlavy a budí tě to.

Přístřešek měl taková zvláštní specifika - aby se nedostali medvědi nebo další zvířata, tak je před vlezem takovej propad - takže se tam blbě leze. A jsou tam všude myši, takže se batohy věšej na háky nad kterejma je ještě petka nebo plechovka, aby tam ta myš nevlezla. A samozřejmě jídlo se věší na strom aspoň 100 stop od přístřešku.

Nabídla jsem Danovi, že mu pověsím jídlo na strom, ale nevšimla jsem si prasklý větve. Provázek se zakousnul, nešel tam ani zpět, laborovala jsem s tím půl hodiny, až jsem potupně musela jít za klukama. Naštěstí to Joshua rychle spravil.

A světe div se, i když se bouřilo, do rána nepršelo... takže jsem si mohla postavit stan :D