Den 10

V noci se s křikem vzbudil soused vedle mě - asi Tom - a nadával, že mu přeběhla myš přes obličej. V těch přístřeškách většinou jsou myši, proto se batohy zavěšují, aby do nich nevlezly. Ale i tak, čuchaly kolem nás. Já jsem pak usnula, a najednou cítím, jak mi něco čuchá k nosu. Nerozeřvala jsem se, jen jsem si řekla: "Jééé - tak mě taky navštívila myšička :) " A spala jsem dál.

Ráno jsem vyrazila před klukama, protože oni jsou takoví pomalejší ve vstávání, snídání a balení. Dohodli jsme se, že se sejdem za 20 km na trase. Den byl docela pohodový, dobře se mi šlapalo. Takže jsem to nakonec dotáhla o pět kiláků dál na parkoviště. Tam jsem spala sama, protože kluci zakempili v přístřešku. Oni prostě rádi ty přístřešky a nechtějí stavět stany - nevím, jestli se bojí nebo co, ale mně přijde pohodlnější ten stan. V přístřešku je to neohrabaný, těžko se tam leze, a stejně si musíš dávat síťku na komáry, aby tě něco nepoštípalo.

Cestou byly tři brodíky - tady se hodně brodí. A v řekách a potocích, bejvá hodně vody. Tak, že už od prvního dne jdu s totálně mokrýma botama. A pak ty nohy taky vypadají dost opuchlý a mozolový. A taky to víc bolí - ta opuchlá kůže je mnohem citlivější.

No, a pak na konci dne, těsně než jsem došla na místo, kde jsem chtěla spát, jsem před sebou uviděla velkou losici. Trošku jsem se lekla, že je to medvěd, ale naštěstí to byla jenom neškodná losice. Trošku mi zapózovala, udělala jsem video a šla jsem po jejich stopách až na místo ke spaní. Byl tam poblíž kemp, tak jsem se tam šla podívat, jestli je prázdný, ale bylo tam spoustu lidí a toi toi.

Tady ty kempy jsou sice uprostřed pustiny, mají jen suchý záchod a nic víc - a stejně za to platíš třeba i třicet dolarů za stan. To mi přijde úplně zbytečné. Takže jsem se vrátila a nakonec jsem se utábořila někde u silnice za rohem. Pro jistotu jsem si pověsila jídlo na strom, protože jsem nechtěla, aby mě v noci otravovalo nějaké zvíře kvůli tomu, že cítí jídlo.