Ráno se nikomu vstávat nechtělo, bylo to takové líné ráno, takže jsem vyrazila až někdy v 10:00 hodin a to ještě sama, protože kluci si ještě chtěli dát Zero. A Tom čekal na kamarády.
Nenechala jsem se odvést Shuttlem Trail Head, ale využila jsem takovou spojku kolem jezera. Je to o tři kiláky kratší a šlo se velice dobře, akorát tam lítali komáři. Pak teda přestali, protože začalo chcát a chcalo celou cestu až k přístřešku. Naštěstí ta cesta byla kratší - jen asi 15 km po rovince. Dala jsem si mírnější den, protože jsem měla totálně opuchlý nárt, takže jsem si říkala, že bude lepší, když nebudu tolik tlačit na pilu.
K přístřešku jsem přišla relativně brzo, byly 4:00 odpoledne a byla jsem tam sama. Říkala jsem si, že se zkusím rozdělat oheň a dám si voraz. Měla jsem hodně jídla, tak že budu asi do večera jenom jíst. Ale asi půl hodiny po mně dorazili i kluci, Tomas s Joshuou a taky říkali, že zůstanou v tom přístřešku. Říkala jsem si, že budu mít aspoň nějakou zábavu, takže jsme do večera hráli karty a byla docela sranda.
Oheň jsem teda nerozdělávala, protože se docela slušně rozpršelo a chcalo až do dalšího rána.
Komentáře
Snow leopard
To nejsou moje boty ale kluka co šel s námi chudák strašně se mu to v nich klouzalo a furt padal na prdel když zapršelo, naštěstí po 100 mílové divočině si v Monson koupil nové a i nový batoh
L a L
Ahoj, boty dlouho nevydržely ☺, nohy dostávají taky zabrat, ale fotky jsou krásné. Tak doraz do cíle podle plánu a ať se Ti vyhnou karamboly. Myslíme na Tebe L a L