Den 27

Dostala jsem instrukce diktovat denní záznamy někde v klidu….Jako v hikerským hostelu sednout si někam do klidu fakt nejde. Pořád se tě někdo na něco vyptává, jestli jdeš SOBO či NOBO, jak dlouho jsi na cestě, tvoje trail name, jestli si nejdeš zahulit a tak…

26 den byl moc pěknej. Čekalo mě méně km a pohodičková cesta do Hanoveru.

Hanover je velký město - to znamená hodně trail angelů, hodně hospod. Hodně možností kde si dokoupit zásoby. Nejvíc se těším na pračku, páč už fakt strašně smrdím.

Nevím, jestli jste to někdo zažil. Zda-li si to vůbec dovedete představit, jak moc zapáchám! Ale já už si tak smrdím, že mě to budí ze spaní!! Takže úkol číslo jedna pračka a sprcha. Pak pizza a prostě užít si hiker hollyday.

Úkol číslo dva je najít ve městě farmacii a koupit si něco pořádnýho. Možná i s odbornou asistencí. Ten průjem mě pořád trápí a je to hodně nepříjemný.

Poslední kilometry před Hanoverem utíkali radostně s vizí prostopášného městského života.

A vtipné bylo, že trail vedl opravdu až po ten poslední strom před město. Ani kousíček po louce. To je Apalačská = pouze lesem :-). Slunce neuvidíš, oblohu nezahlédneš. Opalovák šel do hiker boxu. Ale asi už si začínám zvykat.

Na začátku města je komunitní místo. Jenom jsem přesně nepochopila, jaký komunity. Jestli afro-američanů, nebo matek s dětma. Každopádně tam od desíti do tří můžou hikeři posedávat, nabíjet si mobily a za 8 dolců sprcha.

Já si tam nechala bágl a a vyrazila hledat lékárnu. Byla z ruky. Rovnou jsem se zeptala co mi doporučí na dvoutýdenní průjem. Bohužel to byla chyba, páč mě poslali k lékaři. Že je to nebezpečný, pokud to mám bakteriální = potřebuju antibiotika. Klasický prášky to zhorší a bakterie se pomnoží v břiše a já prasknu. Dali mi číslo na nejbližšího doktora. Prej jenom 15 min autem :-)))). Jsou hodný.

Zklamaná jsem vyšla z apatiky. A co teda?? V Americe funguje pojištění jinak. I když jsem pojištěná u ČHS za 8000 Kč na tři měsíce, tak stejně doktora cálujete keš. Pak to od té pojišťovny taháš zpět.

Kdybyste byly někde na hotelu na dovolený s wifinou…. V pohodě se s kýmkoliv domluvíte, ale jsem hiker v lesích bez signálu a fakturu za doktora v celku domů nikdy nedotáhnu.

A jelikož s břišním problémem by mě určitě vzali na nějaký krevní testy, a to by pak šlo do stovek dolarů.

Takže po domluvě s Bédou jsem se na doktora vykvajzla a abych nevypadal trapně, že si i přes varování lékárnice jdu koupit prášky, zvolila jsem jinou lékárnu. Jinou jsem nenašla, Musela jsem se vrátit zase do té samé. Paní naštěstí byla pryč.

Celá tadle blbost mi trvala tři a půl hodiny. Pak jsem si konečně došla na pizzu a pivo.

V Hanoveru mají tři hikerský hospody. V jedný točí pivo a pokud jste AT hiker dostanete kousek pizzi zdarma. Konečně!!

Najedená a s práškama na sračku jsem se vrátila do komunitního centra, kde mají velkej seznam místních trail angelů u kterých jsem hodlala přespat.

Deseti jsem napsala, ale nikdo se neozval? :-(

Komunitní centrum v pět zavíralo a já byla v prekérní situaci. Neměla jsem sehnaný ubytování, stále špinavá, v totálně smradlavejch hadrech. Už jsem si představovala jak jdu konečně spát čistá a ve voňavým prádle. Fuck!

Hotely jsou tu strašně drahý, to radši půjdu spát pod strom!

Ať se jdou s tím mega seznamem trail angelů bodnout!

Vrátila jsem se do stejného lesíka na kraji města. Jsem zklamaná. :-)