Den 61

Ráno na poslední chvíli sprintuju na záchod. Bojím se za tmy, kvůli chřestýšům.

Otevřu dveře a tam obří pavouk. Tak tam mě nikdo nedostane. Co teď? Skáču za keř, ale v okolí shelteru se nesmí. Cítím se, jako bych se provinila proti všem hikerským zásadám.

Zase přecházím rychlostku. Víte, že nejvíce hikerů zemře právě tak, že je srazí auto? Se nedivím.

Za silnicí si to chci zkrátit, ale moje zkratka končí po dvou kilácích cedulí: „Zákaz vstupu nebo vás zastřelíme!“

Radši to otáčím. Jsem nasraná... takovejch zbytečnejch kroků navíc.

Mám náladu pod psa. Při první příležitosti uhýbám a jdu po silnici.

Až mě to přestane bavit, zajedu si na benzínku. Stopnu si mladíka co byl rybařit.

Vypráví mi, že tu předevčírem zastřelili AT hikera, jestli jsem neviděla policajty.

WTF?????

Tak prej jestli mám pepřák, když jdu sama. Hovno pepřák. Vlastním jen malou kudličku na salám.

Stuhla jsem hrůzou. Nechala jsem se vyhodit u benzínky (asi 5 km od Front Royal) rozhodnutá, že sama dneska spát nikde nebudu.

Za benzínkou je plácek kde můžete stanovat. Záchod je v obchodě. Kupuju si six pack a víno. Todle musím zapít. Trošku se klepu.

Jdu googlit, co se vlastně stalo. Jestli si ze mě řidič nevystřelil.

Na netu píšou, že se jednalo o cvičení. Trochu mě to uklidní.

Na zahradě se mnou někdo spí. Asi trvale, podle věcí kolem stanu… No tak potěš koště.

Ptá se mě: „Věříš v Ježíše?“

„Yes.“ Kejvám.

Panebože další magor.