Den 67

Ráno jsem se probudila s kocovinou. Jdu se vyčůrat a koukám, stanuju na místě, kde je to zakázáno. Nad hlavou mám ceduli jako kráva. „No tenting“.

Balím nejrychleji v životě. Bolí mě hlava, patří mi to. Trail mě z toho dostane.

Jdu kolem Amišovský osady. Hustý. Amišové nejezdí autem a nepoužívají elektřinu. Šijou si vlastní oblečení. Nosí klobouky, dlouhý vousy.

Ty baráky vypadají dost zanedbaně. Na dvorku rezavý starý auta. Všude bordel. Krávy, slepice, kozy, prasata.

Pravděpodobně jim jdu přes pozemek (tady vás za to můžou zastřelit). Usmívám se a dělám, že o tom vůbec nevím. Spoléhám na křesťanskou všelásku. Paní vypadá, že nemá zuby. A nemá zuby.

V druhý osadě si myslím, že už nežijí jenom Amišové, ale white thresh. (bílej póvl)

Pán je podle mě vožralej. Zdrhám pryč. Trochu se ztratím, ale pak zase najdu. Cestou je vodní keška. Paráda.

Spím u vody, kde spadnul most. Úplně sama.