Den 68

Spěchám do města Marion. Je tam bezvadnej hiker-hostel a potřebuju se cuknout ještě kousek.

Za chvíli přijede Týna a já jsem furt hodně daleko. Chci s ní přelézt Smoky Mountains a dojít do cíle (Georgie).

Hitchhikuju. Na mapě ta silnice vypadá v pohodě – velká, široká, ale vůbec nic tu nejezdí. Dochází mi to až po půl hodině. - „Jsem debil!!“ Stopuju v naprostý prdeli plný Amišů, který nejezdí autama!!

Tak to jsem zvědavá, jak to dopadne.

Bůh trailu nade mnou stál a svezl mě týpek s doma sestaveným autem (to mají asi povolený). Vezu se vedle psa a krmiva pro dobytek.

Má tu farmu, v ní 200 krav! Veze mě kousek, ale i tak jsem moc ráda.

Na kopec si musím vydupat sama. Těsně pod vrcholem mě nabere další farmář. Vypadá docela sexy, potetovaný bicáky, kovbojskej klobouk….. jenom mě trochu znervózňují ty stříkačky ve dveřích. „Klid…. je to farmář a ty injekce jsou pro zvířata.“

Nechám se opět vyhodit před Wolmártem…. my best krám. Takový americký TESCO.

Koupím spoustu jídla a jedu místním busem do hostelu. Doufám, že klapne ubytko. Mám s tím tento rok blbé zkušenosti.

Ubytování je celé jenom pro mě... hurá!! Pustím hudbu nahlas a tancuju v kuchyni jenom v ručníku. Luxusní apartmán pro 20 lidí. Pařím sama se sebou.

Otevřu si víno a hledám autobusy na jih. Průser. Nejede odsud vůbec nic?? Jsem opět v řiti. Blbá Amerika. Tady si bez auta fakt neškrtneš. Béda též nic nenachází.

Oukej vezmu si zítra Lyft do většího města a tam pořeším bus.

Svůj pobyt v soukromém apartmánu za 40 dolarů si nenechám zkazit. Jdu si koupit smažený kuře.