Den 72

Dnes docházím do hostelu na hranici národního parku Smoky Mountains (stát Severní Karolína/ Tennessee). Musím s místníma domluvit odvoz na nákup a pro Týnu do města. Většinou to za 20-50 dolarů není problém. Potřebují si vydělat i mimo sezónu.

Tak si tak z vesela šlapu...už je to jenom kousek. Asi 3km před Bear Farm hostelem potkávám medvěda – můj čtvrtej. Radši utekl.

O kousek dál se válejí na trailu pařící chřestýši, a aby toho nebylo málo, spatřím ještě obří černou mambu (pracovní název mamba, páč nevím co to bylo zač, ale bylo to fuj).

„Já už nechci žádná zvířátka!“

„Kde je ten hostel??“

„To někdo zapomněl zavřít terárko?“

Hostel vypadá spíš jako osada Amišů. To už tady jednou bylo….teď chápu ty zvířátka.

Hned se tam skamarádím. Kluci mě vyvezou na koupačku. Cestou mi zastaví na benzíně, vyberu si v ATM keše a koupím pivka.

Koupeme se v řece. Pijeme pivo. Všichni, i řidič, řidič hodně.

Jezdím na nafukovacím pneumatice po proudu dolů. Je to bžunda. Takhle jsem za celej trail ještě nerelaxovala.

Večer u ohně popíjíme místní pálenku. Říkají tomu Moonshine.

Severní Karolína, jak mi bylo řečeno, je „dry country“. Jako že je tu částečná prohibice a tvrdého alkoholu nedostatek. Tak to místní řeší po švejkovsku a pálí si svojí při měsíčku...proto moonshine :-))).

Druhou skleničku smohoňky dostanu úplně plnou. Tak to fakt nevypiju, to bych ráno nevstala.

Chci se rozdělit s Indem vedle. Pořád se mě ptá jak jsem dostala víza. Asi ho to trápí.

Místo baby si cucnul, tak celýho stakana exnul??!!

„Ty jseš teda idiot.“

Jednak je to škoda a budeš pěkně vožralej. Taky že jo. Do půl hodiny mu nebylo rozumět.

Já ho do postele neponesu. Víza nemá, neumí pít a bůh ví s čím má ještě problém...

Zdrhám spát.