Den 4: Viana do Castelo - Afife, pak vlakem do Caminha

Dneska bude den pod Camino, úplně to cítím v kostech. Princezna se nevyspala.

Jsem strašně unavená, všechno mě bolí a žaludek mám jako na vodě. A to jako – když se nemůžu pořádně nažrat, končí svět. Nechtějte někdy potkat hladovou Zuzanku.

To už „starej“ hiker pozná, že bude den na budku (ale furt lepší než bejt v práci 🙂 ). Já to poznám tak, že se ani netěším na to, co ten den uvidím… A to je co říct. Jasně, když venku leje, většinou se nic moc nevidí, ale normálně se těším i tak. Prostě den, kdy si říkáš, že i hovno má dneska lepší den než ty.

Cesta je nudná, vůbec to neutíká. Pořád třicet metrů nahoru a pak třicet dolů. Pálí mě zadní stehna a začíná to připomínat boj jako tehdy na Slovensku. Už jsem úplně zapomněla s jakými bolestmi jsem tam chodila. Brr, fakt hnus. Nechápu, jak jsem to SNP (cesta hrdinů slovenského národního povstání 860 km) dokázala dát za pětadvacet dní. Holt odhodlání a motivace – dvě věci, které dokážou zázraky.

„Tak bojuj o mě.“

„Musím?“

„Ty nechceš?“

Béda na mě musí čekat na každém minikopci. Chudák. Úplně ho lituju.

A samozřejmě zase prší. Pizda počasí.

Ale ať si klidně příjde – jsem celá v nepromokavém a všechno mám vzorně schované v pytlíčkách. Připravená. 💪🌧️

Na oběd sejdeme z Camina do poutnické hospůdky. Já nemám vůbec hlad, dávám si jen polévku. Je hnusná. Je z těch divných listů, co tady rostou úplně všude. Fakt všude. Nenajdeš zahrádku bez téhle pseudokapusty. Po polévce mám žaludek spíš ještě víc podrážděný.

Brambory s vejci za mě dojídá Béda. A to je teda pekelná nálož – upřímně nechápu, jak se to do něj vůbec vejde.

Je mi mizerně. A úplnou náhodou vedle hospůdky jezdí každých dvacet minut vlak… Zbývá nám deset kilometrů.

„Bédo?“

„Ano?“

„Myslíš, že nám to duch trailu odpustí?“

Jedeme vlakem.

Vtipný albergue. Postele oddělené přepážkami – soukromí sice žádné, ale člověk má aspoň lepší pocit, že mu spolunocležník v noci nevrazí loket do ksichtu. Usínám vyčerpáním.

Nohy mám napuchlé jako blázen. V noci mě budí bolest, kůže je na nich napjatá jak papír. Zítra si je musím na noc namazat indulonou.

Jo, indulona přítel nejlepší.

Na nohy, na ksicht i na prdel.