Den 41: Aš–Plesná

Ráno jsme vstali a čekala nás desetikilometrová cesta na nejzápadnější bod ČR. Je to tam strašně krásný. Cesta tam vede podél potoka a na konci je altán postavenej nad bažinou. Ve střeše je nouzový spaní pro 2-3 lidi. Moc jsme nespěchali. Béda měl těžkej batoh plnej jídla a mě po tolika dnech už hodně bolely nohly. Nebyly jsem nejrychlejší jednotka, ale věděli jsme, že ustat si můžem kdekoliv. Museli jsme po podobný trase zaze zpět do Aše. Začínal prodloužený víkend, tak jsem potkávali velké množství lidí jdoucích Stezku ČESKEM, nebo Via Czechia. Přímo na nezápadnějším bodě jsem potkali asi 5 lidí a dva cyklisty – otce se synem. Cestou zpět do Aše jsme potkali pětičlennou rodinu, která s náma spala v kempu. Taky obcházeli republiku, ale s malýma dětma prý velice pozvolně a po částech. Upozornili nás na nějakou štolu hned u cesty, tak jsme se kousek vrátili a vlezli dovnitř… bylo by to opravdu zajímavý, kdyby tam nějakou dobu nebydleli bezďáci a nenechali tam ukrutnej bordel.

Po dvaceti kilometrech jsem se zase vrátili do Aše, kde jsme si dali oběd. Našli jsme opravdovou hospodu. Když jsem vyšli ven a nějací další turisti s velkejma báglama se nás ptali, jestli mají otevřeno a jestli dobře vaří. Béďa jim odpověděl: „Na Aš dobrý.“ Za zády jsme slyšeli, jak dumají nad významem… V supermarketu jsme si nakoupili a chvíli se zakecali s mladym týpkem, kterýmu právě začaly prázdniny, tak se taky rozhodl jít kolem republiky.

Dál jsme si cestu střihli přes Německo. Rozdíl byl úplně neuvěřitelný. Jen co jsme přešli hranice, ocitli jsme se na jiný planetě… čisto, opravený baráky, velký vesnice a města – na naší straně chcípnul pes, tady to bylo úplně jiný, živý. Střídavě pršelo a začínali jsme toho mít docela dost.

Opět jsme přešli hranici zpátky do Plesný a namířili si to za město do lesa, kde jsme postavili stan. Béda táhnul stan pro dva, takže jsme mohli spát společně. K večeři jsme snědli něco z týho hory jídla, co táhnul Béďa, dali si vínko a usnuli ještě než padla tma.