Den 40: Cheb–Aš

Vstávala jsem v 5 ráno, protože jsem se nechtěla v koupelně potkat s těma dělníkama. I když jsem poctivě zaklepala, otevřela dveře na záchod – který se daly zamknout – koukal na mě seroucí ukrajinec.

Sbalila jsem si věci a vystřelila z Chebu přes Františkovy lázně do Aše, kde mě měl přivítat můj přítel.

Františkovy lázně jsou moc krásný. Myslim že to je tim, že všechny ty hotely, penziony, promenáda i picí pavilon jsou architektonicky podobný. Všechno takový hezky jednotný. Ale jinak tam teda nic není. Nakoupila jsem si v sámošce a přes park šla nejkratší cestou na konec města. Člověk si myslí, že v lázeňskym městě potká jen vyšňořený paničky a chlapy s hůlkou nebo berlema… když jsem procházela parkem, přistoupil ke mě pobuda a žebral o peníze… a jelikož jsem úplně blbá, tak jsem mu dala dvacku.

Dál jsem upalovala do Aše, protože jsem tam chtěla bejt před Bédou, kterej měl přijet vlakem. Taky jsem se tam měla potkat s Karlou, který jsem slíbila, že se ozvu, až budeme v Aši a půjdeme někam na pivko. Zavolala jsem ji a náhodou to vyšlo, že měla zrovna volno. Dohodli jsme se, že po čtvrtý se všichni potkáme a půjdeme někam na pivko.

Do Aše jsem dorazila strašně brzo. Měla jsem asi dvě a půl hodiny čas. Došla jsem si nakoupit, dala si u vietnamců polívku a šla na nádraží. Tam vůbec nikdo nebyl, protože byla výluka a žádný vlaky tam nejezdily. To mě nevadilo, takže jsem si ustlala na lavičce a tvrdě usnula. Pak za mnou přišla průvodčí a začala mě budit. S dobrym úmyslem. Že tam žádný vlaky nejedou, že náhradní autobusy jezděj z druhý strany.

Když Béda přijel, hrozně jsem se divila, že tak krásně voní 😀

Vyrazili jsme do města. Je teda dost zubožený, chudý město… všechno roztřískaný, starý baráky… je vidět, že tam není práce ani dotace a je tam chudo. Setkali jsme se s Karlou. Ta nám řekla, že krom Vietnamský restaurace není kde se tam normálně najíst. Ale nám stačil utopenec nebo hermelín, takže jsem šli do hospody, kde jsme si dali nakládanej hermelín a dvě piva. Asi dvě hodiny jsme poseděli a pokecali. Pak už začalo bejt chladno, tak jsme se rozloučili a vyrazili. V Aši je kemp, kterej jsem zarezervovala. Postavili jsme si stan hned vedle krásnýho přístřešku a dokud nás únava nezmohla jsme si povídali. Béda přivez strašně moc dobrůtek – olivy, salámky, čorýzo, pršut, víno a hromadu dalších dobrot. Měl těžkej batoh celej narvanej jídlem.