Den 43: Kraslice–Blatenský vrch

Ráno jsme vstali, Béda pobalil věci a upaloval na vlak. Asi do deseti vteřin co zmizel za zatáčkou jsem uviděla bratrance. Takže se minuli o pár vteřin, ale co se dá dělat. Já jsem byla strašně šťastná z nečekanýho rodinnýho setkání. S bratrancem jsme se přivítali a pokračovali dál na jedno z nejkrásnějších míst v Krušnejch horách, což je Přebuzský rašeliniště a zaniklá obec Jelení.

Hřebenovku v Krušnejch jsem šla asi před třemi lety. Spala jsem tenkrát v kempu Nancy. Chtěla jsem si tam teď dát aspoň pivko, ale kvůli koroně nebo Bůh ví… kemp je zrušenej.

Cestou jsme posnídali v autobusový zastávce a bratranec mi uvařil čaj ze smrkovýho jehličí. Nejdřív jsem na to koukala strašně rozpačitě. Bála jsem se, že budu mit průjem, ale bylo to moc dobrý a krásně to vonělo. Naštěstí žádná hoňka nepřišla.

Došli jsme do zaniklý obce Jelení. Tam je hospoda s takovym vyloženě speciálním číšníkem… je strašně zrychlenej. Furt tam pobíhá, hrozně u toho dupe a hlavně musíš mit rychle vybráno, abys ho nezdržovala… Hospoda byla úplně narvaná, protože široko daleko nic není. Dala jsem si klobásu a Honza ovocný knedlíky. Chvíli jsme si vorazili, dali nabít telefony a pokračovali dál.

Honza neměl jasenej cíl – prostě jde a jde, kam dojde, tam je 😀 Ukázala jsem mu bývalý zajatecký tábor Sauersack a moc se mu tam líbilo. Je to takový hodně silný místo uprostřed lesů. Nic tam kolem není. Je tam torzo vápenky s vodní nádrží a působí to hodně tajemně.

Dál jsme pokračovali na Horní Blatnou. Tam jsem měla naplánovaný spaní v altánku u rozhledny. Akorát jsme potkávali takový neuvěřitelný množství čundráku, že jsme počítali s tim, že bude plnej. Ale ono nám to zas tak nevadilo. Já mam stan a Honza tarp, takže bychom se vlezli do lesa. Já myslim, že to je tim, jak je Via Czechia a Stezka ČESKEM, tak všichni vyrážej z Aše a začínaj přechodem Krušnejch hor. Proto tam je tolik lidí. Za celou dobu co jdu kolem, jsem nepotkala tolik přechoďáků jako tady za jeden den.

V Horní Blatný jsme se ještě stavili na pití v hospodě. A Honza už toho měl dost, protože ráno vstával dřív a ušel toho víc než já… takže si dal dvě kofoly, aby se trochu spravil ☺️ Vyškrábali jsme se nahoru na tu rozhlednu. Naštěstí přístřešek byl prázdnej, ale v chatě tam byla jiná parta. Ta nám poradila, že v přístřešku to není ono, ale vedle byl přístřešek u chaty – s velkejma stolama a že si můžem lehnout tam. Takže úplně super místo. Veliký. Mohli jsme přespat a nic neřešit. Za chatou bylo velký ohniště, kde mě bratranec slíbil ukázat, jak se rozdělává oheň křesadlem. Do toho ještě měla přijít milá návštěva – Bédův spolužák ze střední, kterýho jsem už jednou v těch Krušnejch potkala.

Koukala jsem se, jak Honza rozdělává oheň. Nejdřív udělá piliny – nožíkem ze dřívka. Do toho hodí jiskru z křesadla. Když se piliny vznítěj, přidává březovou kůru a nakonec smrkový větvičky… dál už mu to krásně hoří. Bylo to fajn, protože tahle noc byla fakt studená. Do tý jeho konvičky jsme si udělali rejži s lančmítem.

Pak přijela návštěva – dovezli nám pivo, seděli jsme u ohně a kecali o všem možnym.