Den 44: Blatenský vrch–Königsmühle

Ráno v 6 jsme se oba na stejno probudili a začali balit. Přeci jen jsme spali u někoho v přístřešku u chaty, takže kdyby se rozhodl přijet, nebylo by to úplně ono. Vyrazili jsme směr Boží dar, kam za mnou měly přijet Marta s Veronikou. Času bylo dost, takže jsme cestou udělali snídani a bratranec uvařil kafíčko. Čim víc jsme se blížili k Božímu daru, tím ukrutnějc narůstal počet lidí, co jsme potkávali. V Božáku nemohlo bejt volný snad žádný místo v penzionu. Potkávali jsme spoustu lidí na kolách, rodin s dětma, přechoďáků nebo turistů… ale i Pražáků co se jdou jen tak provětrat s kabelkou a psíčkem velikosti krysy.

Přišli jsme do Božího daru, kde byla miliarda lidí. Dokonce jsem tam potkala i jedny Semiláky. Čekali jsme, až dorazí Marta, Veronika a spol. Hrozilo, že přijde bouřka, takže jsme se potřebovali někde případně schovat. Kupodivu – i když Marta vyrážela se zpožděním asi hodinu a půl, tak dorazili celkem včas – kolem poledne… a já měla slzy v očích ☺️

Pak jsme šli teda na oběd do hospody, protože všechny zahrádky byly plný. Na jídlo jsme čekali HODINU A PŮL. Holky neměli ani sbalený batohy a měli strašně věcí – hlavně jídla. Museli jsme jim to s Honzou trochu zredukovat. Nakonec se to nějak povedlo. Hromadu jídla jsem si vzala k sobě, aby to neměli tak těžký. Vyrazili jsme na Klínovec a po sjezdovce dolu. Měla jsem v plánu přespat v zaniklý obci Králův mlýn (Königsmühle). Holkám se to ze začátku moc nelíbilo – radši by nějakej penzion, ale já jsem tohle místo objevila na mapách a hrozně se mi líbilo, takže jsem ho chtěla vidět. Kolem pátý hodiny jsem tam dorazili a musím říct, že to je jedno z nejkrásnějších míst v Krušnejch a obecně nejkrásnějších, kde jsem spala.

Jsou tam torza rozpadlejch baráků z osady, potůček a je to totálně schovaný. Je v dolíku, není odnikud vidět. Asi se tam vyřádil nějakej umělec, protože tam je hromada soch a různejch věcí zasazenejch do přírody. Všude něco je. Člověk pořád objevuje nový a nový věci kolem sebe.

Bylo sice teprv pět, ale měli jsme špekáčky a bratranec slíbil, že holkám taky ukáže, jak se rozdělává oheň křesadlem. Co jsem nevěděla – tak v tom rozpadlym mlýnu je docela udržovaná jedna místnost, která je braná jako útulna. Je tam i cedule, že pokud tam někdo je, má spát vevnitř a ne na loukách okolo.

Já jsem teda byla úplně v šoku už když jsme tam přicházeli. Myslela jsem, že to je úplně ztracený, nevede tam žádná turistická… a už když jsme tam přicházeli, bylo tam hromada lidí. Naštěstí to byli jen turisti, žádný přechoďáci nebo čundráci. Věci jsme si dali do útulny a mohli se věnovat rozdělávání ohně a špekáčkům. Asi hodinu a půl po nás přišla skupina asi 15 teeangerů, který zamířili rovnou do útulny, kde jsme měli věci… takže pochopili, že už je plno, že přišli pozdě. Ale byli v pohodě, takže aby měli soukromí, šli k ohništi vedle a nemuseli jsme bejt u ohně společně s cizíma teenagereama. Dokonce byly nad osadou kadibudky ☺️ Paráda. Akorát já jsem se už čtvrtej den nemyla. Chtěla jsem se omejt v tý říčce, ale jak tam bylo tolik lidí, tak to nešlo. Takže jsem to musela ještě vydržet a zítra budeme muset do penzionu. V noci přišel déšť, takže se teenageři nastěhovali dovnitř – do místnosti vedle nás. Chvíli se dobývali k nám, ale nedobyli se (otevřenejma dveřma). Kdyby se večer domluvili, tak není problém, ale takhle v noci to bylo takový dost divný…