Den 12

Další den měl být krátký. Jen přelézt asi 9 – 10 mil ale po sněhu. Jako nezkušený jsme vůbec nevěděly kolik času a sil nám to zabere. Blbky jsme si říkaly, že to zvládneme bez nesmeků. To byla veliká chyba, protože nesmeky na sněhu ti strašně pomůžou. Blbý blondýny jsou poučený do příště, že na sníh určitě nesmeky. Jde se nimi mnohem líp.

Cesta, která měla trvat 2 hodiny nám trvala 4,5 hodiny. Nohy jsme měly úplně prodojený. Necejtila jsem nohy, prsty úplně zkřehlý. Bylo to dost krutý. Dohodly jsme se, že už to nechceme absolvovat, a že jestli tam má být další úsek sněhovýho pole, tak do přeskočíme. Nejen kvůli tomu, že se v tom blbě jde, ale i kvůli těm sněhovým mostům přes ty potoky.

Sešly jsme na parkoviště, odkud hikeři vyráží na tůru na Mount San Jacinto. Doufaly jsme, že si někoho stopneme a doveze nás asi 5 km do města Ida Waite.

Naštěstí nám hned stopnul bodrej týpek se psem. Že je v důchodu, dobrovolný hasič, stejně i jeho pes, záchranář. Byl vycvičený na vyhledávání lidí. Andreu furt strašně oňuchňával a chtěl jí olízat celou hlavu. Ona psy zrovna moc nemusí, ona je kočkoidní. Mě si ani nevšiml. A já zrovna mám psy ráda. Andrea byla celá zmáchaná od psa a já nic.

Poprosily jsme ho, aby nás hodil do kempu. Rovnou jsme šly do sprchy, protože jsme byly pět dnů nemytý, takže super.

Původně jsme myslely, že se jen vysprchujeme a půjdeme zpátky na trail. Ale do sprchy tě nepustí, pokud si nezaplatíš za camp. Stál pro PCT hikery jen 5 dolarů. Nejdřív jsme myslely, že si jen připlatíme, ale když už jsme dostaly číslo na stany, tak jsme se dohodly, že tam den zůstaneme.

Byla to super myšlenka, protože jsme si nádherně od všeho odpočinuly. Došly jsme si do prádelny, kde jsme si všechno přepraly. Veřejné prádelny mají za 2,5 dolarů, automat na prací prášek za dolar. Úžasný systém. Bylo tam spousta hikerů jen v nepromokavých kalhotách a bundách, protože si všechno prádlo narvali do praček.

Došly jsme si nakoupit jídlo, postavit stan a že si někam dojdeme na večeři, na pravý americký hoddog

Camp se pak zaplnil. Jak jsme si povídali, tak sousta jich mělo v plánu přeskočit 4 míle trailu, kde to mělo být nebezpečné. Nějaký rozvodněný potok dost vo hubu. Tak jsme byly rády, že nejsme samy sračky.

Krásný odpoledne, daly jsme si hoddog a já dvě piva. Jsem blbá, nekoukla jsem na lístek a jedno pivo mě vyšlo na 9 dolarů. A to byly jen pinty, čtvrtinky. Poučení pro příště. Pivo si koupit v kempu, tam si ho vypít a v restauraci si dát jen jídlo.

V kempu jsme si ještě rozdělaly nachos a povídaly. Byla už tma a bylo to fajn. Do stanu nás vyhnaly až komáři.