Den 20

Do rána ten uragán naštěstí ustal a my jsme se nechaly hodit v sedm zpátky na trail. Další den pohodová etapa. Každá etapa tu má převýšení 1000 až 1500 m. Šly jsme kolem Silverwood lake. Je to nádherný jezero. Dost tam foukalo a dělaly se na něm obrovský vlny. Nikdo se nekoupal, protože bylo studený a ani nebylo teplo. Ale bylo tam krásně. Sousta hikerů picknikovala u jezera. My si zalezly na místo, kde tolik nefučelo. Já si dala k obědu čínskou polévku, Andrea nějakou instantní. Pak jsme šlapaly dál, chtěly jsme co nejdál, abychom to další den měly co nejblíž do Mekáče. Protože další den trail křižuje dálnici a Mekáč je asi jen půl míle. Tam se všichni zastavují.

Teď jsme měly sice intermezzo s hospodou, ale bylo to šest dnů, kdy si všechno neseš na zádech jíš to, co je nejlehčí. Takže čínská polévka, instantní nudle, instantní kaše, instantní polévka.

Při představě, že budeš mít něco teplýho jako maso s hranolkama, tak to se těšíš už dva dny dopředu. Půl dne si představuješ, co si v tom Mekáči dáš.

Někdo psal, že tu pořád jen žereme… Dá se říct, že pokud nejdeme nebo nespíme, tak žereme. A když se naskytne jíst něco jiného než rámen, tak do toho jdeš všema deseti. Rámen se tu říká normální čínské polévce a dlabou to tu všichni, protože je to nejlevnější. A asi jediný, co mi chutná. Ty jejich kaše a Knorry mi moc nejedou, už to nezvládnu dát do pusy. Pečivo je přeslazený. Představ si sladkou vánočku a tu tu mají jako normální pečivo. Prostě peklo.

Jinak obchody pro hikery jsou docela vybavené. Jídla tu mají dost, ale ty travel lunche jsou za 10 – 14 dolarů a to se prodraží.

S lidmi je to tu úžasná zkušenost. Amíci jsou skvělí, jsou strašně hodní, když nerozumíš, mluví pomaleji, zřetelněji. Když můžou, tak pomůžou. Když nemůžou, tak se stokrát omluví, že ti prostě pomoct nemůžou. Takže skvělá zkušenost.