Den 19

Další den jsme šly půl dne podél řeky, kde byly nádherné malebné výhledy na řeku a kaňon.

Moc jsme se moc těšily, protože jsme měly dojít k hot springs. To jsou horké prameny, na řece, kterou jsme kopírovaly. Velká koupačka oblíbená mezi hikery. Pokud totiž nespíš u vody a nejsi totálně zmrzlá, tak se tu moc nemeješ. Takže jsem se docela těšila, až se umeju.

Na místě už bylo spousta hikerů a nějaké stany. Ve vodě spousta nahatý omladiny, už se cachtali. Jsou tam ze šutrů malé bazénky, do kterých si vlezeš a užíváš si horké vody.

Ta řeka je jinak prasecky studená. Doporučuje se v rámci regenerace skočit z teplé do studené. Ale to ně teda vůbec nenapadlo. Já lezla z teplého do jiného teplého. Otužování se nekonalo.

Mrzí mě, že nemám moc fotek, ale fotit nahatý lidi mi přišlo blbý.

Sešli jsme se tam s kamarády od Andrey, se kterými začínala trail. Němec Japonec, takže jsme měli multikulturní bazének. Vykydli jsme se na dvě hodiny a oni vymysleli, že dalších 9 km dál má být rozvodněná řeka. Brod, kde brodíš po pás. Že by bylo lepší to přebrodit večer a do rána si všechno usušit. Mně se to moc nezdálo, raději bych brodila ráno a sušila se během dne. Stejně je vedro, ale vzaly jsme tenhle nápad, že to uděláme podle nich.

Pak přišla hikerka, kterou znám od začátku, s informací, že si na konci cesty můžeme zavolat schuttle, který nás odveze do hospody, kde je i camp. Čehoš jsem se hned chytla, protože hospoda znamená pivo. Tak jsem chytla obrovský fofr v nohách a šlapala jak o život s vidinou, že budu brodit, ale bude pivo!

Zbytek kaňonu asi 9 km se šlapal fakt pěkně. Nakonec ani ten brod nebyl tak hustej, byl do půlky stehen. Klukům to prý zmáčelo teploměrku. Mně vlastně taky 😊

Zmáchala jsem si kraťasy. Nikdy se mi to nedělo, ale mám rozedřený vnitřní stehna, do krve. A jak se to namočilo, tak to pálilo jako blázen.

Asi mám kůži jemnou jako princezna, nechápu, proč zrovna já.

Vytáhla jsem kraťasy a poslední míli jsme šla jako namrd… kačer, hlavně aby se vnitřní stehna o sebe neštrejchly. Pak jsem to namazala vazelínou a bylo to lepší.

Došly jsme na silnici, přijel schuttle a odvezl asi 3 míle do Joshua Inn, kde byl za 5 dolarů camp s hospodou.

Strašně tam foukalo. Když jsem stavěla stan, tak mi Andrea a ještě nějaký hiker museli pomáhat, aby nás to neodfouklo.

V hospodě byla úžasná atmosféra. Spousta dalších hikerů. Daly jsme si pivo, bohužel neměli víno pro Andreu. Mají tu jen pivo a jen v plechovkách, ale sere pes. Jsem šťastná, že alespoň něco. Dělali tam jen sendviče, ale taky sere pes.

A byl to nejlepší sendvič, co jsem kdy jedla! (Nebo to bylo tím, že jsem před tím jedla jen čínské polévky.)

No je pravda, že jsem jich zatím moc nechutnala, a to jejich pečivo je sladký, nafouklý nic. Ale mezi to ti dají deseticentimetrovou vrstvu masa, majonézy, zeleniny, kyselou okurku, cibuli a chutná to fantasticky.

V hospodě se hrál kulečník, hrála americká hudba. Daly jsme dvě piva a šly spát.