Den 25

Další den byl jen o šlapání. Střídavě nahoru a dolů. Mně tedy to přijde furt nahoru, ale člověk už si začíná zvykat. Jedeš jako fretka a dostaneš se do jiného vnímání. Jinak by tě to asi nebavilo, šlapat mnoho hodin. Musíš si tu mysl nastavit někam jinam, pomořit se do svých myšlenek. Hodně hikerů poslouchá hudbu, poslouchá podcasty. Já poslouchám audio knihy. Stihla jsem jich už asi 10, 15. Záhadu hlavolamu, Stínadla se bouří, Velkého Vonta, Patnáctiletého kapitána. Prostě něco jednoduchého, protože během chůze neposloucháš na 100 procent. Musíš mít oči stále na stopkách. Tuhle si jdu a jdu a šlapu a šlapu a najednou přede mnou obrovská tarantule. Jsem myslela, že se pos… Hadi mi zas tak nevadí, ale pavouků se opravdu štítím. Takže jsem zkoprněla, ztuhla. Koukám na pavouka, pavouk kouká na mě. Naštěstí pochopil, že se ho bojím víc než on mě. Stáhl se a udělal ze sebe a udělal ze sebe malinkatýho a já ho velice obezřetně obešla. Ale pak mě nakoplo a poblila jsem se.

Když jsem to pak zpětně vyprávěla trail angelům, tak mi říkali: těch se nemusíte bát, jsou strašně hodní, pokud do ní nebudete píchat, tak si ji můžete položit na ruku a ona vás bude oňuchňávat. TRANTULI na ruku!! To se snad někdo pos…! Já se na ni nemůžu ani podívat, aby mně nebylo zle.

Do oběda bylo vedro a pak se přes hřeben převalila hustá mlha plná větru, obrovsky se ochladilo. Obědovaly jsme u nějaké hasičské zbojnice. Těch je jich tu spousta, protože jsou tu bývají velké požáry. Obědovaly jsme mega rychle a pak jako o život utíkaly do kopce, abychom se zahřály.

Tyhle teplotní výkyvy jsou tu normálka. Těžko se tu odhaduje, jaké bude počasí. Zvláštní je i když kempuješ se stanem, ať spíme u vody nebo bez, v bezvětří nebo kde fouká, člověk nikdy neví, jestli ráno bude mít stan úplně prodojenej od kondenzátu nebo suchý. Sázíme se, jak to ráno bude. Není v tom žádná logika. Akorát můj stan schne strašně pomalu. Ten tenoučkej materiál bývá ráno úplně prodojenej a ranní sluníčko nemívá takovou sílu, aby to uschlo. Andree stan uschne mnohem rychleji.

Z mraků jsme se vyškrábaly nahoru, kde trochu svítilo sluníčko, ale bylo to stále na hraně, jestli přijde mlha nebo ne. Spaly jsme pak na takové větrné hůrce a byla nám pekelná zima, ale další campside byl v nedohlednu.