Den 35

Následujících sedm dnů nerozepíšu den po dni. Nebude to úplně přesně odpovídat ušlým trasám. Dodatečně upřesním.

Ty dny mi tady splývají, ale je to tu nádherný. Je to prostě úžasný. Ráno začneš hikovat okolo sedmé hodiny. Čas tu běží úplně jinak. Najednou je půl jedné a ty si řekneš: aha, tak dáme oběd někde… Najíš se a dáš se zas do trailu a zas: aha, je pět hodin, tak někde zacampíme… Čas tu utíká úplně jinak.

Vlastně letí. Šlapeš osm, dvanáct hodin a ani si to neuvědomuješ.

Asi třetí den, co jsme vyšly z Tehachapi, začaly bouřky. Dopoledne vedro, v poledne se to zatáhlo a začalo to kolen nás bouřit. Blesky zleva, zprava, zepředu, zezadu. Nevěděly jsme odkud to přijde. Ale nikdy to nebylo hrozný. Měly jsme štěstí, že ten déšť nebyl tak intenzivní a většinou to byla jen krátká přeprška. Anebo třeba hodinu pršelo, ale nebyl fujavec, byl klid. Ty bouřky tu jsou jiný než u nás. Prostě poušť v Kalifornii.

Jediný co že odkládáš kvůli bouřce oběd do nekonečna, a najednou přijdeš na místo, kde chceš spát, a zjistíš, že jdeš celý den bez oběda.

Ale i tak je to nádherný pozorovat, jak to kolem tebe bouří, blesky… Je to monumentální, i když máš staženou prdel a bojíš se, že tě to semele. Ten trail vede většinou po úbočí, takže máš strach, abys v tom srázu neuklouzla nebo tě nestrhnul vítr. Ale je to krásný.

Cestou z Tehachapi není moc vody. Chodí se po cashkách, které jsou asi po 20 km. Místo pro spaní jsme si tedy vybíraly blízko těch cashek.

Takhle si jdeme, stoupáme do kopce a najednou slyšíme muziku. Jako nějaký festival nebo něco takového. Široko daleko žádné město ani vesnice, pusto, prázdno. Najednou se z kaňonu vyřítěj auta nebo spíš buginy. Byli to nějací Mexikánci a ta hudba jim řvala z těch aut. Týpek, když viděl PCT hikery (šlo nás víc), hned nabídnul sodu nebo Fantu. Nikdo nic nechtěl. A já se hned zeptala: nemáte náhodou pivo? A on řekl: určitě 😊

Tak jsem si k nim doběhla pro pivo. Nechtěl za něj ani zaplatit. A ostatní, když viděli, že si dávám pivo, tak si nakonec dali i tu sodu a Fantu. Tak jsme si tam udělali takový krásný dýchánek s Mexikáncema, v poušti, muzika, pivo. A bylo to hrozně fajn.

A pak jsme zas všichni utíkali před bouřkou. Celý den to bouřilo a lítalo nad námi. Nakonec jsme zmokli, když jsme stoupali od další vodní cashky na campside. V dešti jsme šli asi hodinu a půl, ale nám to nevadilo, bylo teplo.