Den 46

Chodí se ve dvou tisících a jsou tam docela strmý srázy, takže místama to nebylo úplně dobrý a bezpečný hikování. Po tom sněhu ti může lehce ujet noha. Nesmeky jsme nenasazovali, jen jsme se nahoře dost brodili sněhem. A byla zima. Člověk se nemohl zastavit. Maximálně si dát nějakou tyčku nebo čínskou polévku na stojáka a zas jít dál.

Modlili jsme se, aby se další den udělalo líp, ale tohle trvalo tři dny a zahřeješ se až večer ve spacáku. A pak není kde vysušit vlhký spacák. A ten vlhne a vlhne víc a tím ztrácí tu hřejivou schopnost. Takže ta třetí noc už byla opravdu krutá.

Washington je úplně jinej. To jsou prostě hory, velká divočina, zima, temný hustý lesy s obrovskejma stromama. Opravdu obrovskejma, to si nedovedeš představit. Větší i než ty obrovský borovice v Kalifornii. To, když ti spadne strom na trail, a to se tu stává docela často, tak to je teda opravdu hrozný oblejzání.

A jiný zvířata. Medvědi a tetřívci. Ti dělají: ä ä ä ä a podle toho je poznáš 😊

Jsou tu jelení stáda. Ten jelen tu vypadá jako naše trošku větší srnka s parohama. A vůbec se nebojí, spíš chodí žebrat. I hikerům do stanu. Jeden se nám dobýval do jídla.

Jsou tu svišti a čipmankové. Ti jsou všude. Prý tu jsou i chřestýši, ale ty jsme zatím neviděli, viděli jsme zmije.

Dva dny jsme šli na Kanadský hranice, kde vlastně nic není, jen ten monument, u kterého jsme se vyfotili. A pak den a půl zpátky do Hart Passu, kde jsme začínali.