Den 63

Tuhle čtyřdenní etapu jsme si rozdělili tak, že ujdeme 3x 30 km. A na čtvrtý den si necháme nějakých 18 km, abychom dopoledne došli Snoqualmie Passu. A tam si to užít a pořádně si odpočinout. Zajít si do hospody, do prádelny…

Já samozřejmě vystartovala jako první hnaná vůní piva a ostatní za mnou jen vláli. Doběhla jsem do Snoqualmie Passu, tam už přestali být komáři, a vcucla mě hned první lyžařská bouda. Tam byli nějací Poláci working holiday. Dala jsem si vychlazenou ipu a čekala na Andreu s Bédou.

S Bédou jsem si pak dala druhou, ale jak člověk na treku moc nepije, tak to se mnou totálně zamávalo.

Byl to Bédův poslední večer, tak jsme šli do hotelu. Naštěstí tu byl takový summit inn, to je takový hostel patřící do řetězce tady v Americe. Cenově sice dost drahý, za 180 dolarů na noc. Ale vyšlo nás to krásně. Měli jsme čtyřlůžkový pokoj a každý platil asi 60 dolarů. V hostelu měli i pračku se sušičkou, takže jsme si mohli přeprat a Béda byl na cestu zpátky čistej a voňavej.

Po sprchování, a ono to trvá, než ze sebe dostaneš tu špínu, jsme dorazili na oběd a byly skoro tři hodiny. Na oběd jsme si došli do food tracku. Teď si s Andreu dáváme většinou zeleninové saláty, protože obě máme deficit vitamínů. Z čínské polévky toho moc nezískáš. Pak jsme si nakoupili víno a pivka a do hostelu jsme dorazili okolo sedmé. Za chvíli měli zavírat jejich restauraci, tak jsme šli z oběda rovnou na večeři.

Na pokoji jsme se uvelebili do měkoučkých postelí. Koukali na nějaký americký film. Andrea psala blog. Vůbec jsem nemohla zabrat. Konečně v měkoučký posteli s polštářkem, ale usnula jsem až o půlnoci. Béda zabral hned.

Člověk si na to spaní ve stanu tak zvykne, že na normální posteli nemůže spát.